Intaglio

Intaglio je drahý kámen, později sklo, se zahloubeným řezaným nebo rytým reliéfem, který se ve starých dobách (Mezopotámie, Indie, Asyrie, antické Řecko) užíval také jako pečetidlo. Při tvorbě intaglií ve skle je rytý reliéf určen pro pohled z opačné hladké strany.

římské intaglio: císař Nero

V antice se k rytí a řezání drobných šperků a pečetidel používal křišťál a drahé poloprůhledné a barevné kameny jako achát, ametyst, karneol nebo drahokamová odrůda zirkonu hyacint. Drobné šperky s glyptickým řezaným či rytým plastickým zobrazením se obecně označují jako gemma (Gema). Gemma řezaná či rytá do hloubky je intaglio, gemma s vypouklým reliéfem se nazývá kamej.[1] Námětem byly portréty a mytologické scény. Ve středověku byly antické gemmy předmětem sběratelského zájmu panovníků - např. Karla IV.

V německojazyčné literatuře se dříve označovala slovem intaglio také plně plastická dřevořezba (od „intagliatore“, it. řezbář), v současnosti se tento pojem užívá i pro plošný tisk z hloubky.

V grafice se jako intaglio označují souhrnně techniky tisku z hloubky (rytina, lept, suchá jehla, akvatinta, mezzotinta).

Jako tvůrce moderních intaglií ve skle se proslavil český sklářský výtvarník Jiří Harcuba.[2]

Odkazy

Reference

  1. Blažíček O J, Kropáček J, 1991, s. 70
  2. Jindřich Chatrný (ed.), 2008

Literatura

  • Jindřich Chatrný (ed.), Jiří Harcuba: sklář a sochař, Muzeum města Brna 2008, ISBN 978-80-86549-36-1
  • Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon Praha 1991
  • Martin Henig (ed), A Handbook of Roman Art, Phaidon, 1983, ISBN 0-7148-2214-0

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.