Infrastructure as Code

IaC vzniklo jako odezva na potíže, které představovalo utility computing a WWW frameworky druhé generace. Spuštění Amazon Web Services Elastic Compute Cloud a verze 1.0 Ruby on Rails o několik měsíců dříve,[2] způsobilo v roce 2006 ve firmě rozsáhlé problémy se škálováním služeb, ke kterým dříve docházelo pouze v obřích multinacionálních společnostech.[3] S objevováním nových nástrojů pro zvládnutí tohoto stále rostoucího problému se zrodila myšlenka IaC. Myšlenka vytvářet infrastrukturu pomocí kódu, a mít pak možnost navrhovat, implementovat, a nasazovat infrastruktury aplikací s využitím best practices – postupů prověřených v oblasti vývoje softwaru, se zalíbila jak vývojářům softwaru tak správcům IT infrastruktury. Možnost zacházet s infrastrukturou jako s kódem a používat stejné nástroje jako v jiných softwarových projektech umožňovala vývojářům zrychlit nasazování aplikací.[4]

Výhody IaC lze rozdělit do tří měřitelných kategorií: cena, rychlost, a riziko.^[zdroj?] Snížení ceny si klade za cíl pomáhat produkční firmě nejen finančně, ale také snížením potřebného množství lidí a práce, což znamená, že díky odstraňování manuálních komponent jsou lidé schopni zaměřit své úsilí na jiné úkoly.^[zdroj?] Automatizace infrastruktury díky rychlejšímu provádění konfigurace zrychluje její nasazení a díky lepší viditelnosti pomáhá jiným týmům ve firmě pracovat rychleji a efektivněji. Automatizace odstraňuje rizika způsobená lidskými chybami, jako je chybná manuální konfigurace; jejich odstranění přispívá ke snížení doby výpadků a prostojů a zvyšuje spolehlivost. Tyto výsledky a atributy pomáhají firmě k implementaci kultury DevOps kombinující fungování vývoje a provozu.[5]

Obecně existují dva přístupy k IaC: deklarativní (funkční) a imperativní (procedurální). Zatímco Deklarativní přístup se zaměřuje na to, co má být výsledným cílem konfigurace; imperativní přístup se zaměřuje na to, jak je nutné infrastrukturu změnit, aby příslušné požadavky splňovala.[6] Deklarativní přístup definuje požadovaný stav a systém vykoná, co je potřebné, aby byl požadovaný stav dosažen. Imperativní přístup definuje určité příkazy, které musí být provedeny ve vhodném pořadí, aby výsledkem byl požadovaný stav.[7]

Podle způsobu, jakým se dopravuje konfigurace do serverů rozeznáváme metodu push a pull. U metody pull si server stahuje svoji konfiguraci z řídícího serveru. U metody push řídící server sám odesílá konfiguraci na cílový systém.[8]

Existuje mnoho nástrojů, které poskytují funkcionalitu automatizace infrastruktury a používají IaC. Volně řečeno, jakýkoli framework nebo nástroj, který provádí změny nebo konfiguruje infrastrukturu deklarativně nebo imperativně pomocí programu lze považovat za IaC.[9] Tradičně byly pro IaC používány nástroje pro automatizaci životního cyklu serverů a nástroje pro správu konfigurací. Společnosti nyní používají také nástroje pro automatizaci průběžné konfigurace nebo samostatné IaC frameworky, jako například PowerShell DSC firmy Microsoft[10] nebo AWS CloudFormation.[11]

IaC může být klíčovým prvkem, který dovolí zavedení osvědčených postupů (anglicky best practices) v DevOps – vývojáři se více zapojují do definování konfigurace a týmy Ops se zapojují dříve do vývojového procesu.[13] Nástroje, které využívá IaC, přinášejí viditelnost stavu a konfigurace serverů a v konečném důsledku tuto viditelnost zpřístupňují uživatelům v rámci firmy, což vede k propojení týmů a maximalizaci jejich výkonu.[14] Automatizace se obecně snaží odstraňovat nedorozumění a náchylost manuálních procesů k chybám a vede k vytvoření efektivnějších a produktivnějších procesů. Umožňuje flexibilně vytvářet lepší software a aplikace s méně výpadky celkově nákladově efektivním způsobem pro společnost. Cílem IaC je snížení složitosti, která snižuje efektivitu plynoucí z manuální konfigurace. V DevOps jsou automatizace a spolupráce považovány za centrální body; nástroje pro automatizaci infrastruktury jsou často obsaženy jako komponenty v DevOps toolchainu.[15]

Zpráva o cloudových hrozbách pro rok 2020 vydaná týmem Unit 42 bezpečnostní firmy Palo Alto Networks, který je zaměřen na bezpečnostní hrozby, informuje o existenci okolo 200 tisíc potenciálních zranitelností v šablonách IaC.[16]