Informační zahlcení

• rychlý nárůst produkce nových informací, vyznačující se novinářskou kulturou, kde se odměňuje jak rychle se dokáže novinka publikovat; to může sice vést ke konkurenční výhodě, ale také to může ohrozit kvalitu publikovaných zpráv
• jednoduchost duplikace a přenosu dat díky internetu
• zvýšení dostupných kanálů (například telefon, e-mail, ...)
• zvyšující se počet historických dat
• rozpory a nepřesnosti v informacích
• nedostatek metod pro porovnání a zpracování různých druhů informací
• jednotlivé části informací spolu nesouvisí či nemají dostatečnou strukturu

Meier klasifikoval sedm různých kategorií, jak lidé odpovídají na informační zahlcení:

1. vypuštění – neschopnost zpracovat některé informace
2. chyba – některé informace nejsou zpracovány správně
3. řazení do front – zpracování některých informací je odloženo na později
4. filtrování – zpracování jen těch důležitých informací
5. přibližování – snižování standardů rozlišování tím, že je snížena přesnost při hodnocení vstupů a odpovědí
6. různé kanály – rozdělení příchozích informací na části za účelem rozdělení odpovědí
7. útěk – kompletní ignorování příchozích informací[4]

Vědci se shodují, že přehlcení informacemi vede k problémům. Studie korejské univerzity Jonse ukázala, že přemíra komunikačních požadavků na sociálních sítích způsobuje únavu. Dále se se zahlcením také často pojí neklid a demotivace či špatný vliv na proces učení:[5]

„Extrémní množství informací způsobuje vznik informačních šumů a­ z nich plynoucích zavádějících sdělení, která potom například žáci škol považují za správné.“[5]

Již výzkum z roku 1963 nazvaný Does One Sometimes Know Too Much? dospěl k podobnému závěru, že příliš mnoho informací znehodnocuje úsudek (ačkoliv je obtížné stanovit hranici toho, kdy je již informací příliš mnoho).[6]

Příkladem problematického informačního zatížení může být e-mail, kdy snadné poslat zprávu velkému počtu uživatelů, na kterými nemají příjemci téměř žádnou kontrolu. Adresáti tak dostávají velké množství zpráv, které nestíhají přečíst. Opravdu důležité zprávy pak jsou těžko k nalezení.[6]

Jedno z možných řešení problému spojených s informačním přetížením je dbaní o informační hygienu, neboli stanovení určitých informačních návyků a dodržování určitých technik. Jako příklad může být:

• omezení času stráveného na počítači / internetu
• vypínat televizi a nenechávat ji puštěnou jako kulisu
• instalace antispamového filtru
• vyhrazení času na určité činnosti
• snaha o rozpoznání kvalitních dat
• jasně určené priority
• předem dané seznamy úkolů
• oddělení soukromé a pracovní komunikace[7]