Domácí vzdělávání

Domácí vzdělávání (v českém školním prostředí pod názvem "individuální vzdělávání") je alternativní formou vzdělávání. Dítě vyučují obvykle jeho rodiče a nebo učitel rodiči delegovaný.

Historie

Domácí vzdělávání vychází z nejpřirozenější výuky v rámci rodinné, nebo kmenové komunity. Domácí vzdělávání bylo a je běžné na celém světě (například Japonsko, USA, Velká Británie atp.) V USA se podíl této formy vzdělávání v posledních letech výrazně zvyšuje, v roce 2016 bylo v této zemi vzděláváno doma 2,3 milionu dětí.[1]

V Evropě se s ním setkáme téměř ve všech státech (výjimku tvoří Německo, kde bylo ukončeno ve třicátých letech). V mnoha zemích je možné děti vzdělávat individuálně i na středoškolské úrovni (Velká Británie, USA). Takovým individuálním žákem byl například spisovatel Clive Staples Lewis, Christopher Paolini a další.

Současnost

Během posledních desetiletí měla idea domácího vzdělávání své stoupence i své odpůrce. Obdobné je to i dnes.
Stoupenci argumentují např. tím, že domácí vzdělávání je velmi efektivní formou výuky, protože se může postupovat pro žáka optimálním tempem a mohou se využívat pro žáka optimální pedagogické metody.[zdroj?] Tyto podpůrné argumenty však nejsou potvrzené. Odpůrci se nejčastěji obávají o „dostatečnou socializaci“ doma vzdělávaných dětí. Tyto námitky však nejsou potvrzené. Zapojení dětí po ukončení "domácí školy" do standardní školní docházky probíhá normálně.[zdroj?]

Česká republika

V České republice je domácí vzdělávání od 1. ledna 2005 uzákoněno jako jedna z forem individuálního vzdělávání pro žáky prvního stupně základní školy (žák si v domácím vzdělávání plní povinnou školní docházku). Dnes je možné požádat o tento typ vzdělávání na všech základních školách v ČR.[2] Před tím bylo sedm let povoleno jako experiment Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ověřováno Výzkumným ústavem pedagogickým.
Od školního roku 2007/2008 probíhá v České republice pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol. V roce 2015 byl rozšířen seznam škol, kde probíhá experimentálně individuální (domácí) vzdělávání na 2. stupni.[3]

Od září 2017 musí nastoupit všechny pětileté děti k povinnému jednomu roku předškolního vzdělávání. Rodiče ale mají možnost požádat formou oznámení také o individuální plnění, dítě tedy vzdělávají doma. V období od 3. do 4. měsíce je příslušné předškolní zařízení povinno stanovit způsob a termíny ověření úrovně osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech, což je stanoveno ve školním řádu, tedy jisté "přezkoušení" dítěte.[4]

Domácí vzdělávání v rámci plnění povinného předškolního vzdělávání

V případě, že se rodiče dítěte rozhodnou pro individuální vzdělávání, musí toto oznámit ve škole, kam bude dítě přijato, a to nejpozději 3 měsíce před počátkem školního roku. Důvody pro individuální vzdělávání uvádí zákonný zástupce do oznámení o individuálním vzdělávání dítěte. Opodstatněnost důvodů ředitel školy nezkoumá, pouze vezme na vědomí oznámení rodičů.

Zákonný zástupce může pro své dítě (pro které je předškolní vzdělávání povinné) zvolit individuální vzdělávání. Své dítě pak může vzdělávat doma sám, vzdělávat ho může jiná osoba, nebo může navštěvovat jiné zařízení než je mateřská škola. Nelze kombinovat denní docházku s individuální formou vzdělávání, rodič si vybírá. Při výběru musí zvážit, co bude pro dítě nejvhodnější.

Pokud zvolí zákonný zástupce pro své dítě individuální formu předškolního vzdělávání, nedochází dítě do mateřské školy vůbec. Ředitel konkrétní školy informuje zákonného zástupce o náležitostech potřebných pro individuální vzdělávání, zejména:

  • doporučí zákonnému zástupci dítěte, které je individuálně vzděláváno, oblasti, v nichž má být dítě vzděláváno (vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání; v praxi může poskytnout např. školní vzdělávací program),
  • stanoví způsob a termíny ověření úrovně osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech (stanoveno ve školním řádu, a to tak, aby se ověření uskutečnilo v období od 3. do 4. měsíce od začátku školního roku),
  • ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech a případně doporučí zákonnému zástupci další postup při vzdělávání.

Zákonný zástupce musí zajistit účast dítěte u ověření úrovně osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech v mateřské škole, kde bylo dítě přijato k předškolnímu vzdělávání. Nejedná se však o přezkoušení, ze kterého by se dítě muselo stresovat nebo by mohlo neuspět.

V případě, že dítě nedosahuje předpokládané či očekávané úrovně osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech, doporučí škola zákonnému zástupci další postup při vzdělávání, ale nemůže mu ukončit plnění povinného předškolního vzdělávání individuální formou. To lze opravdu jen v případě, pokud zákonný zástupce dítěte nezajistil účast dítěte u ověření, a to ani v náhradním termínu.

Pokud bude dítě individuálně vzděláváno, hradí zákonný zástupce dítěte, v souladu s § 34b odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, výdaje spojené s jeho individuálním vzděláváním. Výjimkou je poskytnutí speciálních kompenzačních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) školského zákona, které zajišťuje škola. Není tedy možné, aby se dítě v rámci individuálního vzdělávání, které je z dikce školského zákona  jiným způsobem plnění povinného předškolního vzdělávání, zároveň účastnilo i denní docházky do mateřské školy zapsané v rejstříku.

Německo

Mezi nejradikálnější státy ve věci restrikcí domácího vyučování patří Německo, které je (s několika specifickými výjimkami, např. pro děti z cirkusáckých rodin) zakazuje a tento zákaz vynucuje i odebíráním dětí a tresty vězení pro rodiče, kteří děti do školy posílat odmítají. Tato praxe je z kruhů zastánců domácího vyučování ostře kritizována jako porušování rodičovských práv.

26. ledna 2010 soud v Memphisu ve státě Tennessee udělil politický azyl manželům Romeikeovým, kterým v Německu hrozilo vězení a odebrání jejich pěti dětí, které odmítali posílat do škol a vyučovali doma, když uznal, že Německo pronásleduje rodiče vyučující své děti doma a kvalifikoval to jako porušování lidských práv.[5]

Externí odkazy

Legislativa

561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), §41 Anális

Reference
  1. Research Facts on Homeschooling | Research. www.nheri.org [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  2. Domácí (individuální) vzdělávání | Alternativní školy. www.alternativniskoly.cz [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (česky)
  3. HTTP://WWW.QCM.CZ, QCM, s.r.o [email protected]. Dodatek_3_POIV2st_2015.pdf, MŠMT ČR. www.msmt.cz [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (česky)
  4. HTTP://WWW.QCM.CZ, QCM, s.r.o [email protected]. Informace o povinném předškolním vzdělávání, MŠMT ČR. www.msmt.cz [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (česky)
  5. Neposílali děti do německé školy, Amerika jim dala azyl. Aktuálně.cz. 2010-01-27. Dostupné online [cit. 2017-10-23]. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.