Hyenka hřivnatá

Hyenka hřivnatá, též hyenka hřívnatá, hyena cibetková nebo hyena hnědá (Proteles cristata) je nejmenší ze všech hyen. Obývá africké savany a živí se výhradně termity.

Hyenka hřivnatá
Hyenka hřivnatá
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďhyenovití (Hyaenidae)
Podčeleďhyenky (Protelinae)
Flower, 1869
Rodhyenka (Proteles)
I. Geoffroy, 1824
Binomické jméno
Proteles cristata
(Sparrman, 1783)
rozšíření hyenky hřivnaté (červeně)
rozšíření hyenky hřivnaté (červeně)
Sesterská skupina
hyeny (Hyaeninae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

  • Proteles cristatus (Sparrman, 1783)
  • Proteles lalandii I. (Geoffroy, 1824)
  • Viverra cristata (Sparrman, 1783)

Popis

  • hmotnost: 9–14 kg
  • délka těla: 55–80 cm
  • délka ocasu: 20–30 cm
  • výška v kohoutku: 45–50 cm

Hyenka hřivnatá připomíná malou hyenu žíhanou, má však špičatější čenich a větší uši. Na rozdíl od hyen má na hrudních končetinách pět prstů (hyeny jen čtyři), liší se také stavbou chrupu, její zubní vzorec je 3/3,1/1,3/2–1,1/1–2, má tedy méně třenových zubů. Všechny zuby, hlavně stoličky, jsou malé, kolíkovité a slouží k drcení hmyzích těl. Špičáky používá jen při konfrontacích s jinými hyenkami.

Hyenka je nejmenší a nejchlupatější ze všech hyenovitých šelem. Srst je žlutohnědá nebo červenohnědá s kresbou tvořenou několika svislými tmavými pruhy, čenich a uši jsou černé. Na hřbetě jsou chlupy prodloužené a tvoří hřívu, která se v rozčilení vztyčuje.

Rozšíření a stanoviště

Hyenka hřivnatá obývá otevřené suché pláně afrických savan, pastviny i ornou půdu. Je závislá na termitech z čeledi Hodotermitidae, kteří jsou její potravou; její areál je tudíž omezený výskytem tohoto hmyzu. Hyenky tvoří dvě oddělené populace – ve východní a severní Africe od Tanzanie po Somálsko a pobřeží Rudého moře v Súdánu a Egyptě žije poddruh P. c. septentrionalis, v jižní Africe pak P. c. cristatus.

Biologie

Hyenky jsou plaší tvorové s noční aktivitou, během dne se skrývají v rozšířených norách noháčů, hrabáčů nebo dikobrazů, i když v případě nedostatku vhodných opuštěných nor si dovedou vyhrabat svou vlastní. Na rozdíl od hyen nežije v klanech, ale jen v malých skupinkách, v párech nebo samotářsky.

Jejich hlavní potravou jsou termiti, zvláště z rodu Trinervitermes, krmí se také termity rodu Odontotermes, Macrotermes a Hodotermes. Hyenky nemají silné přední končetiny ani drápy k rozhrabávání termitišť a pojídají proto jen termity lezoucí na povrchu půdy. Termity lapá dlouhým, lepkavým jazykem a za jednu noc jich zkonzumuje až 200 000. Polohu hnízd si pamatují a mohou se k nim několikrát vracet. Během období sucha, kdy termité nejsou aktivní, ztratí až 20% tělesné hmotnosti. Kromě dřevokazů pojídají také další hmyz a jeho larvy, včetně těch, které se vyskytují na mršinách, samotné zdechliny však zřejmě nejedí. Konzumují také vejce a malé ptáky nebo savce.

K páření hyenek hřivnatých dochází zpravidla na jaře a na podzim, méně často i kdykoliv jindy během roku, velmi záleží na geografické poloze. Jsou převážně monogamní, většina samic je se páří se samci v jejich vlastním teritoriu, i když existují výjimky, a také v případě dominantních samců platí, že se nakrývá i samice v okolí. Samotný akt může trvat až čtyři hodiny.

Březost trvá 95–110 dní, tři nebo čtyři mláďata přicházejí na svět v podzemní noře. O mláďata pečují oba rodiče, samcova úloha je především ochrana nory před predátory. Asi po měsíci poprvé opouštějí noru, odstavené jsou ve čtyřech měsících, v teritoriu svých rodičů zůstanou do roka stáří. V zajetí se hyena hřivnatá může dožít až 15 let.

Taxonomická poznámka

Hyenky se od hyen oddělily zřejmě už v miocénu, záhy po oddělení hyenovitých od cibetkovitých. Tomu odpovídá i odlišná stavba končetin a zubů a podobnost s cibetkami, která vedla ke zmatcích v taxonomickém zařazení hyenky – velmi dlouho patřila do čeledi Viverridae.

Hyenka hřivnatá v českých zoo

Hyenka hřivnatá je potravní specialista a její chov v zajetí je proto obtížný. V České republice není chována, je však k vidění v německu zoo Halle ( 1 kus ) , v anglickém Hamertonu ( oba poddruhy ) a v zoo Novosibirsk .

V 50. letech měla 1 hyenku ZOO Praha.

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.