Hugo van der Goes

Hugo van der Goes (přibližně 1430/1440, Ghent – 1482, Auderghem) byl pozdně gotický vlámský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů Severské renesance.

Hugo van der Goes
Narození1440
Gent
Úmrtí1482 (ve věku 41–42 let)
Red Cloister
Povolánímalíř, kreslíř, umělec, history painter a miniaturista
Významná dílaThe Portinari Triptych
Adoration of the shepherds
The Dormition
Monforte Altarpiece
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Gentu, kde je v roce 1467 uváděn jako mistr a člen místního cechu umělců. V následujícím roce byl pověřen slavnostní dekorací města Bruggy při příležitosti sňatku burgundského vévody Karla Smělého s Margaretou z Yorku. V roce 1470 si vzal Mariu Maddalenu Baroncelli, se kterou měl deset dětí. V letech 1473 – 1476 byl doyenem cechu sv. Lukáše v Gentu. Trpěl depresemi, proto kolem roku 1478 odešel do augustiniánského kláštera Červeného kříže poblíž Bruselu jako jeho laický člen, protože se domníval, že klášterní život jeho nemoc utiší.

V klášteře byl velmi vážený a navštívila ho zde řada významných osobností, včetně pozdějšího císaře Maxmiliána I. Roku 1480 ho povolala radnice v Lovani, aby dokončil křídlo triptychu oltáře, jehož centrální část vytvořil Dieric Bouts. Deprese však nepolevily a po cestě do Kolína nad Rýnem, kterou podnikl v roce 1481 se pokusil o sebevraždu. V roce 1482 zemřel a byl pohřben na hřbitově kláštera, kde je nyní umístěna pamětní deska.[1]

Dílo
Oltář Portinariho
Adorace pastýřů

Jeho nejslavnějším a jediným ověřeným dílem je Oltář Portinariho (kolem roku 1475, objednaný bankéřem rodiny Medicejů Tommasem Portinarim pro kostel San Egidio v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii. V současné době je ve florentské galerii Uffizi). Celý triptych má rozměry 253 x 586 cm. Křídla oltáře znázorňují rodinné příslušníky a svaté patrony, na zadní straně je provedeno Zvěstování technikou grisaille. Centrální scéna s klaněním pastýřů má přibližně kruhovou kompozici v jejímž středu leží Ježíšek ve věnci paprsků. Prostorovou hloubku vytvářejí architektonické prvky a plochy ustupující do pozadí jako kulisy. Postavy ztratily na trojrozměrnosti, ale vyznačují se silou výrazu a gest. Malíř se ve znázornění postav vrací k hieratické perspektivě a andělé v popředí jsou výrazně menších rozměrů oproti hlavním postavám Panny Marie, Josefa a pastýřů. Kvalitou malířského provedení nádherných plášťů nebo květin převyšuje díla předchozích generací a ovlivnil např. florentské malíře Ghirlandaia, Filippina Lippi, Leonarda da Vinci.[2]

U ostatních děl, přisuzovaných Hugo van der Goes, je autorství posuzováno na základě stylistické analýzy a porovnání s Oltářem Portinariho.[3]

Hugo van der Goes vytvořil také velké množství kreseb, které se zachovaly většinou pouze jako kopie jeho následovníků. Za originální kresbu je považován Jakob a Rachel, nyní uloženou v Christ Church Picture Gallery v Oxfordu.

Hugo van der Goes, Jacob a Rachel

Díla přisuzovaná autorovi
  • 1465-68 Triptych s Kalvárií, cathédrale Saint-Bavon de Gand
  • 1470 Monfortský oltář, Gemäldegalerie Berlín
  • 1470 Ukřižování, Museo Correr, Benátky
  • 1470 Oltář Portinariho, Galeria degli Uffizi, Florencie
  • 1475 Vídeňský diptych, Kunsthistorisches muzeum, Vídeň
  • 1475 levý panel oltáře s Utrpením sv. Hippolyta (střed Dieric Bouts), Katedrála svatého Salvátora, Bruggy
  • 1475 Portrét modlícího se muže se sv. Janem Křtitelem, Walters Art Museum, Baltimore
  • 1475 Portrét muže, Metropolitní muzeum umění, New York
  • 1478 Portrét mnicha, Metropolitní muzeum umění, New York
  • 1478-79 Oltář sv. Trojice (desky Edwarda Bonkila), National Gallery of Scotland, Edinburgh[4]
  • 1480 Diptych se Snímáním z kříže, levá část kolekce Wildenstein, New York, pravá část Gemäldegalerie Berlín
  • 1480 Klanění pastýřů, Gemäldegalerie Berlín
  • 1480 Smrt Panny Marie, Groeningemuseum, Bruggy
  • 1480/90 Prostřední panel triptychu s Madonou, Städelsches Institut, Frankfurt nad Mohanem

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hugo van der Goes na anglické Wikipedii, Hugo van der Goes na německé Wikipedii, Hugo van der Goes na francouzské Wikipedii a Hugo van der Goes na italské Wikipedii.

  1. "In Memoriam Frater Hugo Van der Goes 1420 Rubea - Vallis 1482 Pictor Hugo Van der Goes humatus hic quiescit dolet ars, cum similem sibi modo nescit vixit tempore CAROLI AUDACIS ibidem factus monachus, ad maiorem dei gloriam."
  2. Suckale R. et al., 2007, s. 92-93
  3. Campbell, Lorne, 1998, s. 240
  4. The Royal Collection, The Trinity Altar Panels

Literatura
  • Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, s. 92-93, ISBN 978-80-7209-908-5
  • Koster, Margaret, Hugo van der Goes's "Portinari Altarpiece": Northern invention and Florentine reception. Columbia University 1999
  • Campbell, Lorne. The Fifteenth-Century Netherlandish Paintings. London, National Gallery. New Haven: Yale University Press, 1998. ISBN 0-300-07701-7
  • Jochen Sander: Hugo van der Goes, Stilentwicklung und Chronologie, Mainz 1992, ISBN 3-8053-1226-1.
  • M.J. Friedländer, Early Netherlandish painting. Vol. IV: Hugo van der Goes. Comments and notes by Nicole Véronée-Verhaegen, Leiden-Brussel, 1969
  • F. Winkler, Das Werk des Hugo van der Goes, Berlin, 1964
  • J. Destree, Hugo van der Goes, Paris-Brussel, 1914
  • Adolphe Siret, Alfred Woltmann: Goes, Hugo van der. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 9, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 322 f.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.