Hradeň

Hradiště bylo vybudováno v desátém století. Mohlo souviset s počátkem přemyslovské kolonizace Povltaví, kontrolou brodu přes Vltavu a mohlo být raným centrem Vltavského kraje zmíněného v písemných pramenech roku 1088. Opuštěno bylo koncem jedenáctého století.[2]

Před napuštěním orlické nádrže na hradišti proběhly archeologické výzkumy vedené Helenou Olmerovou a později Jiřím Zemanem.[2]

Pro stavbu hradiště byla vybrána ostrožna s nadmořskou výškou až 360[3] metrů, která je součástí Benešovské pahorkatiny.[4] Její povrch klesá směrem k soutoku Vltavy a Hradeňského potoka, takže voda po napuštění přehrady zatopila vnitřní areál hradiště. Boční strany ostrožny byly dostatečně chráněny strmými a na straně u Vltavy i skalnatými svahy. Čtyřnásobnou hradbou s celkovou délkou téměř 900 metrů proto byla, s výjimkou závěru ostrožny, opevněna jen přístupná jižní strana. Archeologicky však byla zkoumána jen nejkratší vnitřní linie opevnění. Plocha hradiště měří asi 12,5 hektaru.[2]

Původní délka nejdelší vnější hradby měřila asi 500 metrů. Val, který je pozůstatkem hradby, je patrný především ve východní části v délce okolo 270 metrů. Na ostatních místech splývá s přirozeným skalnatým hřbetem. V místech nejlepšího zachování dosahuje převýšení valu nad vnějším terénem asi pět metrů. Hradba chránila cestu z údolí Vltavy a přístup ke zdroji vody, kterým byl Hradeňský potok. První předhradí za touto hradbou bylo nejspíše řemeslnickým a obchodním centrem.[2]

Reliktem druhé hradby je nezřetelný val dlouhý přibližně 320 metrů, který splývá s dalším skalnatým hřbetem. Vzhledem k místní konfiguraci terénu se převýšení valu nad prvním předhradím pohybuje od tří do devíti metrů, ale nad druhým (vnitřním) předhradím dosahuje až 29 metrů.[2]

Třetí hradba se dochovala v podobě 180 metrů dlouhého obloukovitého valu vysokého dva až pět metrů. Při snížení hladiny vody v nádrži jsou na jeho koncích patrné relikty čelní kamenné plenty, na kterou na vnitřní straně navazovala dřevohlinitá konstrukce.[2]

Terén akropole v cípu ostrožny býval silně svažitý, a musel být proto vyrovnán umělými terasami. Jižní stranu chránila hradba, která se v délce sta metrů dochovala jako val vysoký asi pět metrů. V čele hradby stála zeď z nasucho kladených kamenů široká 160–180 centimetrů, na niž zevnitř navazovala zčásti roštová a zčásti komorová dřevěná konstrukce vyplněná hlitopísčitým zásypem. Výška původní čelní zdi bývá odhadována na čtyři metry a těleso hradby mělo na vnitřní straně stupňovitý charakter. Podobným způsobem bylo zkonstruováno také opevnění bočních stran, které chránilo především přístup od Hradeňského potoka.[2]