Hrabata z Lucemburku (Wigerichovci)
Hrabata z Lucemburku z rodu Wigerichovců někdy též označovaní jako Moselská dynastie byli prvními panovníky Lucemburského hrabství, kterému vládli od roku 968, resp. od roku 1059 do roku 1136. S Lucemburskou dynastií, vládnoucí také v Českých zemích, nejsou po meči příbuzní.
Původ rodu
Hrabata z Lucemburku odvozují svůj původ od Wigericha, župního hraběte (německy Gaugraf) v Bidgau a falckraběte lotrinského. Byl leníkem dolnolotrinských vévodů a jeho ženou byla Kunigunda, dcera princezny Ermentrud Franské a po matce tedy vnučka neustrijského krále Ludvíka II. Koktavého. Kunigundina otce neznáme, pouze víme, že Kunigunda byla dědičkou řady statků v Ardenách. Potomci Wigericha a Kunigundy posléze získali řadu statků v oblasti pomezí dnešní Belgie, Francie a Německa a stali se mj. župními hrabaty ardenskými, henegavskými a brabantskými, hrabaty z Verdunu, markrabími antverpskými, hrabaty z Baru a nakonec i vévody horno- a dolnolotrinskými. Wigerichův nejmladší syn Siegfried se roku 968 stal hrabětem v pozdějším Lucembursku, ovšem sám se tituloval jen jako župní hrabě z Moselgau (Moselské župy). Siegfriedův vnuk Giselbert používal titul hraběte ze Salmu a právě od Giselbertova mladší syna Heřmana povstala větev hrabat ze Salmu, která ze všech větví Wigerichovců přežila nejdéle, až do roku 1784.
Dějiny rodu
Giselbertův starší syn Konrád I., který se jako první od roku 1059 tituloval hrabě z Lucemburku, založil lucemburskou pošlost, vládnoucí do roku 1136, kdy poslední lucemburský hrabě, Konrád II. umírá bez mužských potomků. Císař proto toto uprázdněné říšské léno přiřkl Jindřichovi, synovi hraběte Gotfrieda z Namuru a Ermesindy, dcery Konráda I. Lucemburského. Přes Jindřichovu dceru Ermesindu a jejího druhého manžela Walrama nastupuje roku 1247 v Lucembursku dynastie hrabat arlonských, v Čechách známá jako Lucemburkové.
Související informace naleznete v článku Seznam lucemburských panovníků