Lutyně

Lutyně (německy Ober Leuten, polsky Lutynia Górna či Lutynia Polska) je severozápadní místní část slezského města Orlová, konkrétně na Těšínsku. Dříve se tato obec jmenovala Polská Lutyně.[2] Za druhé světové války se přejmenovala na Ober Leuten (po válce následně Horní Lutyně). V roce 1960 se Horní Lutyně spojila s městem Orlová a dodnes tvoří významnou část tohoto města. V současné době je tato městská část pojmenována zkráceně Lutyně. Avšak Horní Lutyně nadále zůstala pojmenována v katastrální mapě.

Lutyně
Lokalita
Charakterčást města
ObecOrlová
OkresKarviná
KrajMoravskoslezský kraj
Zeměpisné souřadnice49°52′17″ s. š., 18°25′35″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel22 829 (2011)[1]
Katastrální územíHorní Lutyně (7,88 km²)
PSČ735 14
Počet domů1 176 (2011)[1]
Lutyně
Další údaje
Kód části obce413453
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

Lutyně se rozkládá na hřebenu Orlovské plošiny, jednoho z okrsků geomorfologického celku Ostravská pánev. Podél dvoukilometrové Masarykovy třídy leží pět sídlištních částí (značeny jako I. - V. etapa), kde spolu s rodinnou zástavbou žije asi 25 tisíc obyvatel (celkem má Orlová 30 tisíc obyvatel). Okrajové části Lutyně tvoří převážně příměstská vilová zástavba (Výhoda, Zátiší, Olmovec a stará Horní Lutyně). Při pohledu od západu (Petřvald, Rychvald) a ze severu (Dětmarovice, Polsko) tvoří Lutyně výraznou pohledovou dominantu, „skyline“ táhnoucí se po širokém horizontu.

Sousední místní části: Orlová-Město, Orlová-Poruba.

Sousední obce: Bohumín, Dětmarovice, Dolní Lutyně, Doubrava a Rychvald.

Specifikace panelových sídlišť

I. etapa

Jedná se o nejstarší panelové sídliště v Horní Lutyni. Výstavba započala v roce 1963 a poslední fáze výstavby byla ukončena v roce 1968. Zde nalezlo domov okolo 5 000 obyvatel.[3] Hranici I. etapy tvoří Masarykova třída, od druhého kruhového objezdu vpravo ve směru do současného centra Orlové. Hranici dále tvoří ulice Kpt. Jaroše s domovem pro seniory Vesna, dále lesopark spolu s tenisovými kurty a fotbalovým stadionem, a tento kruh uzavírá ulice Na Stuchlíkovci. Uvnitř sídliště se nachází Základní škola Mládí a Soukromá mateřská škola Čtyřlístek, Městský úřad s odborem dopravy, domovy seniorů Vesna a Pohoda, zimní stadion s hotelem, letní kino a nákupní centrum "U Centrumu".

II. etapa

Výstavba začala v roce 1967 a byla ukončena v roce 1975, rovněž pro 5 000 obyvatel.[4] Nachází se na Masarykové třídě za čtvrtým kruhovým objezdem, vpravo směrem k orlovské nemocnici. Kromě této třídy je hranice určena ulicí Osvobození, lesoparkem, a míří až k nemocnici s LDN. Stojí zde obchodní komplex "U Moravy", Úřad práce, Základní škola Školní, ZŠ a MŠ Duha, "Starý Prior" a dnes nevyužívané koupaliště.

III. etapa

Zde se první práce na stavbě započaly v roce 1976 a byla ukončena roku 1980. Domov zde nalezlo 5 000 obyvatel.[5] Při pohledu na Masarykovu třídu ze čtvrtého kruhového objezdu, směrem k nemocnici se nachází vlevo. Hranice tohoto okrsku je převážně určená ulicí Okružní a tu pak uzavírá ulice Polní. Občanskou vybavenost tvoří Základní škola U Kapličky s velkým venkovním hřištěm, Mateřská škola Okružní, soukromá Střední škola NET OFFICE Orlová, Dům dětí a mládeže Orlová, Muzeum Těšínska, nákupní středisko "Směr", dům s pečovatelskou službou a kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1854 spolu s pomníky padlých během první a druhé světové války.

IV. etapa

Krátce po ukončení stavebních prací na III. etapě (v roce 1980) se rozmohla stavba i tohoto sídliště. Poslední byt byl dostavěn roku 1984 a našlo zde svůj domov okolo 3 000 obyvatelů.[6] Při pohledu ze druhého kruhového objezdu směrem k centru města se okrsek nacházel vlevo. Hranici IV. etapy tvoří ulice Rydultowská, Ke Studánce, částečně ulice Luční a Zátiší.V současnosti se zde nachází Základní škola Ke Studánce, soukromá Mateřská škola Radost, krytý bazén, park Orlí kaňon, městské byty a lékařské středisko Doubravan, finanční úřad, Úřad práce - oddělení sociálních dávek, cukrárna a restaurace Magnolie, kříž Ježíše Krista, a nákupní středisko, přičemž se zde nacházela i prodejna potravin. Po Sametové revoluci se prodejna potravin stala prodejnou oblečení, obuvi a drogerie.

V. etapa

Nejrozsáhlejší, nejmladší a nejvíce obývané panelové sídliště v Orlové. První byty začínají vyrůstat roku 1984 a byly ukončeny kolem roku 1989. Počítalo se zde se 7 000 obyvateli.[7] Nachází se za pátým kruhovým objezdem u nemocnice. Hranice je určená ulicemi hlavními tahy Na Olmovci a 17. listopadu, a dále ulicemi Františka Sokola Tůmy a Dětmarovická. Stojí zde Základní a Mateřská škola Karla Dvořáčka, nákupní středisko "Orel", Sociální služby města Orlové a supermarket Billa. V této části města trpí obyvatelé velkým nedostatkem parkovacích míst.

Významné stavby a pomníky

Historické stavby - Kaple sv. Jana Nepomuckého, pomníky padlým během první a druhé světové války, kříž Ježíše Krista, hospoda U Krůla, základní a mateřská škola s polským vyučovacím jazykem.

Z pohledu architektury je většina budov na území města ze socialistické éry - nemocnice s poliklinikou, letní kino, kino Vesmír, Dům kultury města Orlové, městský úřad, dům dětí a mládeže, obchodní akademie, obchodní pasáž Prior, koupaliště (toho času uzavřeno) a sportovní areál.

Vyskytují se zde i stavby postsocialistické éry, např. Gymnázium (dekonstruktivizmus), budova Služeb města Orlové, autobusové nádraží.

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Výnos ministra vnitra č. 223/1946 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  3. Historie Orlové - 1963 - Město Orlová - oficiální prezentace Dostupné online Archivováno 21. 8. 2017 na Wayback Machine
  4. Historie Orlové - 1967 - oficiální prezentace Dostupné online Archivováno 21. 8. 2017 na Wayback Machine
  5. Historie Orlové - 1976 - Město Orlová - oficiální prezentace Dostupné online Archivováno 21. 8. 2017 na Wayback Machine
  6. Historie Orlové - 1980 - oficiální prezentace Dostupné online Archivováno 21. 8. 2017 na Wayback Machine
  7. Historie Orlové - 1984 - oficiální prezentace Dostupné online Archivováno 21. 8. 2017 na Wayback Machine

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.