Hodnocení učebnic

Posuzované vlastnosti jsou u většiny učebnic jednotné. Tak je zachována spolehlivost a porovnatelnost hodnocení. Posuzuje se tedy:

1. Obsah
   Obsah učebnic je vybírán s ohledem na cíl vzdělávání a měl by být v souladu s oficiálními kurikulárními dokumenty i reálným životem (neměl by být od života odtržen). Také musí být věcně správný.
2. Srozumitelnost textu
   Srozumitelnosti textu je jednou ze zásadních charakteristik učebnice, která významně přispívá k rozhodnutí žáka či studenta, zda bude učebnici využívat při přípravě na vyučování nebo ne. Příliš složité učebnice žáky přetěžují a mohou vést až k nezájmu o knihy a vědění vůbec.
3. Struktura učebnic
   Struktura učebnice by pro žáka měla být přehledná. Zpravidla se odděluje hlavní sdělení od doplňujícího textu, vysvětlivek a odkazů na jiné obory, které se daným problémem také zabývají.
4. Ilustrace
   Ilustrace především zvyšují zajímavost učebnic. Mají však také za úkol rozvíjet myšlení žáků a přispívat k rozvoji jejich estetického cítění.
5. Otázky, problémové úlohy a testy
   Otázky, problémové úlohy a testy mají umožnit procvičit a zopakovat učivo, ověřit a zhodnotit jeho osvojení žákem.[1]

Metod hodnocení učebnic je celá řada. Základem je zvolit si hledisko, ze kterého má být učebnice hodnocena. Pak už výzkumník jen vybere vhodný nástroj. Mezi nejčastější patří:

1. Zjišťování názorů respondentů
   Jedná se o poměrně častý postup hodnocení učebnic. Zpravidla se zjišťují, jaké názory mají na učebnice odborníci, někdy však bývají dotazováni učitelé nebo žáci.
2. Experimentální hodnocení učebnic
   Při těchto experimentech se mezi sebou obvykle porovnává nová učebnice s nějakou starší a zjišťuje se, zda je při použití nové učebnice dosahováno lepších výsledků učení. Tento postup je časově velice náročný, proto se častěji používá pro objasnění vlivu některých vlastností učebnice.
3. Analýzy učebnic
   Analýzou učebnice je myšlen postup, při němž se za dodržení daných pravidel vypočítávají určité parametry učebnice. Výsledkem jsou objektivní a snadno porovnatelná data. Například za účelem analýzy textu učebnic se používají dvě techniky – aplikace vzorců čtivosti, které mají za úkol zmapovat, jak je pro žáky učebnicový text přístupný (tj. jak je tento text obtížný)[2] a použití rastrů, což jsou seznamy hodnotících kritérií, pomocí nichž jsou učebnice posuzovány. [3]

Skupina pro výzkum kurikula vznikla při Institutu výzkumu školního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity původně jako Skupina pro výzkum učebnic z iniciativy profesora Josefa Maňáka jako reakce na nepříznivou situaci v oblasti výzkumu učebnic po roce 1989. Jedná se o uskupení výzkumníků, kteří si kladou za cíl produkovat kvalitní a výzkumně ověřené poznatky z oblasti kurikula s ohledem na aktuální potřeby pedagogické teorie a praxe, vzdělávací politiky a tvorby a hodnocení kurikulárních dokumentů (mezi které patří také učebnice).[4][5]