Hlince (okres Plzeň-sever)

Hlince (dříve Hlinč, německy Hlintsch) jsou obcí, která je tvořena jednou malou vesnicí v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, 11 km jihovýchodně od Kralovic. Žije zde 73[1] obyvatel. Katastrální území obce zaujímá 758 ha, PSČ všech adres v obci je 331 41. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.

Hlince
Pohled od Hřešihlav
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0325 566390
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíKralovice
Okres (LAU 1)Plzeň-sever (CZ0325)
Kraj (NUTS 3)Plzeňský (CZ032)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°56′54″ s. š., 13°37′30″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel73 (2022)[1]
Rozloha7,58 km²
Katastrální územíHlince
Nadmořská výška332 m n. m.
PSČ331 43
Počet domů51 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduHlince 44
331 41 Kralovice
[email protected]
StarostaIng. Petr Jirásek
Oficiální web: www.hlince.cz
Hlince
Další údaje
Kód obce566390
Kód části obce54534
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pamětní křížek z roku 1860

Hlince jsou poprvé připomínány k roku 1361, kdy byly ve vlastnictví Oldřicha z Hlohovic. V průběhu husitských válek byla ves z velké části vypleněna, její obnova byla pozvolná. Ves rozdělenou na několik částí držela např. Markéta z Holovous, později Lobkovicové.

V roce 1529 koupil od poručníků nezletilého Jetřicha Bezdružického ml. z Kolovrat krašovského panství za 3250 kop Mikuláš Sviták z Landštejna včetně dílu Hlinců. Jan mladší z Lobkovic († 1590) prodal v 80. letech 16. století dvůr v Hlincích spolu s Dubjany a Studenou bratřím Šebestianovi a Oldřichovi Lažanským z Bukové na Chříči.

Roku 1604 prodal Lažanský dvůr Březsko, Hlince a další vsi Janu Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích. Hlince byly od té doby součástí chříčského panství. Během třicetileté války zanikla přibližně polovina z usedlostí, k roku 1651 bylo uváděno pět usedlostí, v následujících letech se Hlince postupně rozrůstaly a o šedesát let později bylo uváděno 11 usedlostí.

Zadlužení bratři Týřovští prodali chříčské panství roku 1701 hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. Po jeho smrti v roce 1715 panství zdědila jeho manželka Marie Gabriela Lažanská, která půlku panství odkázala pražskému ústavu šlechtičen. V roce 1764 získal ústav od dědiců i druhou polovinu a držel ji až do zrušení patrimoniální správy.

Od roku 1850 jsou Hlince samostatnou obcí. V roce 1890 bylo v Hlincích napočítáno 39 domů se 267 obyvateli české národnosti, byla tu jednotřídka a vápenice. V té době Hlince patřily do okresu Kralovice. Na začátku roku 1924 byla ves přejmenována na Hlince.

Do roku 1960 měly Hlince samosprávu, později spadaly pod MNV ve Chříči. Po roce 1990 se Hlince staly opět samostatnou obcí.

Památky

Náves vsi je obklopena přízemními statky se širokými dvory, řada z nich jsou tradiční roubenky. Minimální rozsah modernizací a rušivých novostaveb byl důvodem pro vyhlášení vsi za vesnickou památkovou zónu.

Rodáci

Okolí

Mraveniště v Hlineckém lese

Součástí obce je osada Ptyč, tzv. Lejskův-Kožíškův Mlýn na Berounce s malou vodní elektrárnou, a osada Dolany, ve které je několik domů a kostel sv. Petra a Pavla. Ves leží na severním okraji přírodního parku Hřešihlavská a sousedí s vesnicemi Studená a Holovousy. V Hlineckém lese západně od vsi jsou lokality s mnoha desítkami mravenišť mravence lesního.

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]

Literatura

  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu: Hlince; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 5, s. 14–15
  • Karel Rom: Hrad Krašov a jeho majitelé; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 2, s. 3–4

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.