Hlavačka poloměsíčitá

Hlavačka poloměsíčitá v ČR má obvykle velikost 4–8 cm. Váží okolo 1–3 g. Je hnědošedě či šedozeleně zbarvená s výrazným mramorováním na bocích. Od hlavy až k prsním ploutvím má ktenoidní šupiny, od prsních ploutví k ocasní ploutvi má cykloidní šupiny. Má difycerkní (zaoblenou) ocasní ploutev, její břišní ploutve srůstají v tzv. přísavný terč a je umístěn na stejné úrovní jako báze první hřbetní ploutve. Řitní ploutev a párové prsní ploutve jsou také zaoblené, první hřbetní ploutev je tvořena 6–7 tvrdými paprsky a druhá hřbetní ploutev, která je od ní oddělená, se skládá z 1 tvrdého paprsku a 14–20 měkkých větvených paprsků. Přes horní pysk koncových úst jsou vedeny protáhlé přední nosní trubičky směřující dolů, které pouze na pohled vypadají jako hmatové vousky. Chybí u nich postranní čára.

První nález na našem území byl zaznamenán v roce 1994 v Mušovské údolní nádrži na jižní Moravě a v roce 1997 byla její samostatná populace objevena u přítoku Vranovské nádrže. Za tuto dobu se poměrně rychle rozšířila a dnes ji můžeme nalézt v nejspodnějším úseku řeky Moravy, v řece Dyji v úseku od soutoku s řekou Jevišovkou až po ústí do řeky Moravy. Také ji můžeme najít v okolí Pálavy či v řece Svratce a řece Jihlavě.

Hlavačka poloměsíčitá patří mezi nepůvodní sladkovodní druhy. Jejím původním areálem rozšíření je úmoří Černého moře. Nicméně díky přizpůsobení hlavaček k vnějším podmínkám se tento druh rozšířil a kromě původního areálu pronikl dále do Evropy včetně Slovenska a České republiky přes povodí řeky Dunaj.

Hlavačka poloměsíčitá je schopná žít v nejrůznějších typech sladkovodních vodních ploch od řek po stojaté vodní nádrže. Trvale se zdržuje u dna, kde se pohybuje nemotorným poplouváním a krátkými poskoky kvůli absenci plynového měchýře, proto je brána za špatného plavce. Díky přítomnosti přísavného terče se pohybuje po kamenech a rostlinách během slunných dní, nicméně aktivnější je zejména v noci. Hlavačka poloměsíčitá je nesmírně pomalá, a proto si vybírá stanoviště s největším počtem úkrytů pro její ochranu a nejlépe velice zarostlá.

Potravní složku hlavaček tvoří primárně drobní živočichové (makrozoobentos), které najde na dně a v jeho okolí. Jsou to například larvy vodního hmyzu (pakomárů, chrostíků, atd.), drobní korýši a dle nejnovějších výzkumů se mohou v jejich žaludku objevit i jikry vlastního druhu či druhu jiného zástupce z čeledi hlaváčovití. Jsou to tedy karnivoři s potvrzeným kanibalismem.

Rozmnožování hlavaček probíhá od jara až do léta u dna vod. Jikry jsou kladeny ve dvou až třech dávkách. Samice jich celkem naklade v rozmezí 200–850 zpravidla na spodní stranu listů vodních rostlin nebo pod kameny, vzácně si staví i primitivní hnízda. Mlíčňáci před samotným třením svádí boje o samici. Mlíčňáci po nakladení jikry ochraňují a ovívají svými ploutvemi. Potěr později přijímá hlavně drobnou potravu jako vířníky, trepky nebo nálevníky. Chov v zajetí je sice možný, ale kvůli své náročnosti se příliš nedoporučuje. Pohlavní dimorfismus není při tření tak výrazný, i proto se pohlaví jedinců určuje podle délky urogenitální papily (u samců je delší, štíhlejší a tmavší než u samic).

V ČR hlavačka poloměsíčitá není příliš hojná. Pro Českou republiku má spíše vědeckou a kulturní hodnotu, ale i přesto někteří rybáři ji využívají pro sportovní rybolov.

Hlavačky poloměsíčité nepatří mezi chráněné či ohrožené druhy. Spekuluje se, že do Evropy pronikla přirozenou cestou (imigrací).

Status ochrany rybích druhů dle Vyhlášky 395/1992 Sb.. Vyhláška ministerstva životního prostředí České republiky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Status ochrany rybích druhů dle Bližších podmínek výkonu rybářského práva na revírech ČRS (§ 13 odstavec 9 zákona č. 99/2004 Sb.) = Rybářský řád

Stupeň ohrožení jednotlivých druhů ryb dle Červeného seznamu ryb a mihulí.