Játrovky
Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, jedny z nejstarších a vývojově nejpůvodnějších suchozemských rostlin. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled lupenitých zástupců. V současné době zahrnují játrovky celosvětově asi 350 rodů a 8000–9000 druhů, z toho v ČR okolo 200 druhů.
Játrovky | |
---|---|
Morfologické bohatství játrovek v ilustraci | |
Vědecká klasifikace | |
Doména | eukaryota (Eucaryota) |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | vyšší rostliny (Embryobionta) |
Oddělení | játrovky (Marchantiophyta) |
řády | |
Haplomitriopsida
Jungermanniopsida
Marchantiopsida
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Morfologie
Játrovky jsou jednoduché, necévnaté rostilny. V jejich životním cyklu – rodozměně – výrazně převládá gametofyt (pohlavní generace) nad sporofytem, který je značně redukovaný a na gametofytu existenčně zcela závislý. Prvoklíček (protonema) je taktéž redukovaný, málo odlišný od gametofytu, který tvoří dva základní typy stélek. Vývojově původnější je stélka lupenitá (frondózní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově pokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliózní): ta již je diferencována na jednoduchý stonek, resp. lodyžku (kauloid), převážně dvouřadě uspořádané lístky (fyloidy) a příchytné rhizoidy (např. Chiloscyphus). Od vzhledově podobných mechů se liší nepřítomností středního žebra v lístku. Existují též přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia).[1][2]
Játrovky nemají redukovatelné průduchy ani vodivá pletiva. Olejová tělíska na povrchu některých játrovek, obsahující éterické oleje, odrazují potenciální spásače játrovek; díky antimikrobiálním účinkům je lze využívat též medicínsky.[1]
Rozmnožování, životní cyklus
Játrovky se mohou rozmnožovat jak pohlavně, tak nepohlavně. Pohlavní rozmnožování probíhá pomocí spor produkovaných ve sporofytu – štětu s tobolkou. Ten vzniká oplozením samičí pohlavní buňky (oosféry) na gametofytu (v orgánu zvaném archegonium neboli zárodečník) samčí pohlavní buňkou (obrveným spermatozoidem) uvolněnou ze samčího orgánu – pelatky (antheridia). Na rozdíl od vývojově pokročilejších mechů je štět značně krátkověký, rozměrově často velmi redukovaný, a obsahuje sterilní mrštivé buňky (mrštníky), které jeho obsah velmi rychle vypráší do okolí.
Krom toho mají játrovky na svrchní straně stélky pohárky (thalidia) s rozmnožovacími tělísky (gemami), které jim slouží k nepohlavnímu rozmnožování.
Ekologie
Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu. V české přírodě se s nimi lze setkat nejčastěji v lesích na tlejícím dřevě (Chiloscyphus, Lepidozia), na tzv. mokvajících skalách různého geologického složení, dále na kůře listnatých stromů (Radula complanata), na čerstvě rozrušené půdě, na kamenech koryt potoků a v prameništích (Conocephalum conicum, Pellia epiphylla). Několik druhů vyhledává i suché xerofytní trávníky (Mannia fragrans) nebo naopak vodní prostředí (trhutka plovoucí – Riccia fluitans). V tropických deštných lesích patří játrovky mezi významné stromové epifyty. Porostnice mnohotvárná je obvyklým plevelem v zahradnictvích.[3]
Systematika
Játrovky se tradičně řadily spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty, ačkoli vzájemná příbuznost těchto tří skupin není uspokojivě vyřešena a pravděpodobně se jedná o tři samostatné vývojové větve.
Historie
Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin, jejich vznik se odhaduje minimálně do období ordoviku v prvohorách. Nejstarší dosavadní fosilní nálezy játrovek a jejich spor byly datovány do doby před 472 miliony let.[4]
Galerie
Porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha) s útvary antheridií a archegonií - Ricciocarpos natans
Porella platyphylla Pellia epiphylla vyrůstá typicky na vlhkých místech podél potoků Listnatá játrovka Plagiochila asplenioides - Trhutka plovoucí (Riccia fluitans) je vodní rostlinou
- Pěknice plstnatá (Trichocolea tomentella) často vyrůstá na vlhkých vápencových skalkách
Mřížkovec (Conocephalum conicum), velká lupenitá játrovka vytvářející často rozsáhlé porosty
Odkazy
Reference
- Kubešová, Svatava a kol.: Mechorosty součást naší přírody. Vyd. Český svaz ochránců přírody, Základní organizace HořepníkProstějov 2009
- Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1. vydání, 1500 výtisků, str. 9-23
- Bruno Kremer, Hermann Muhle: Lišejníky, kapraďorosty, mechorosty. Ikar 1998
- Earliest land plants discovered. news.bbc.co.uk. 2010-10-12. Dostupné online [cit. 2020-12-12]. (anglicky)