Hector Hugh Munro

H. H. Munro se narodil 18. prosince 1870 v Barmě, kde jeho otec sloužil jako vrchní policejní inspektor, ale už ve velmi útlém věku byl po matčině smrti v Anglii svěřen do péče dvou staropanenských tet, k nimž nikdy citově nepřilnul. V nepřívětivém prostředí venkovského domu, kde mu kamarády nahrazovala domácí zvířata, prožil se svými dvěma staršími sourozenci, bratrem a sestrou, neradostné dětství. Situace se zlepšila, když se po návratu z Barmy ujal jeho výchovy otec. S ním Hector procestoval značnou část Evropy, včetně krátkého pobytu v Praze. Zklamal však asi otcovo očekávání, když se po vážném onemocnění v Barmě, kam odjel nastoupit místo v koloniální správě, musel vrátit do Anglie. Rekonvalescence si vyžádala několik let pobytu na venkově. Potom se však k překvapení celé rodiny vypravil do Londýna, aby se pokusil uplatnit jako spisovatel.

Svým dějepisným zálibám dal Munro průchod v dějepisné práci Počátky ruské říše (The Rise of the Rusian Empire, 1900), první veřejný úspěch se však dostavil až poté, co ve Westminster Gazette začal uveřejňovat Alenku ve Westminsteru (Alice in Westminster, 1900–1902), sérii črt, v nichž formou parodického pokračování slavné Carrollovy Alenky v říši divů posměšně satirizoval postup Britské vlády v búrské válce. Mezitím začal Munro publikovat povídky. Jejich první soubor Reginald, 1904 představuje Sakiho charakteristického hrdinu, bystrého a společensky nezodpovědného mladíka, který se svými vtipy rád baví na účet usedlého, úctyhodného okolí. Munro se potom pilně věnoval žurnalistice a jako zpravodaj na cestách po cizině nasbíral mnoho zajímavých poznatků a zkušeností. Pobyt v Petrohradě jej vybavil dobrou znalostí ruských poměrů a vzpomínky na ruské prostředí se pak mimo jiné uplatnily v povídkové sbírce Reginald v Rusku (Reginald in Russia, 1910). Další soubor povídek, Z letopisů Clovisových (The Chronicles of Clovis, 1911), představil čtenářům jako strůjce či komentátora humorných situacích nového hrdinu Clovise, jakéhosi vylepšeného Reginalda, který se dále připomíná v některých povídkách ze Sakiho dalších povídkových cyklů, Bestie a nadbestie (Beast and Superbeasts, 1914) a Hračky míru (The Toys of Peace, posmrtně 1919). Příznivý ohlas kritiky vyvol předtím i Sakiho krátký román Nemožný Bassington (The Unreable Bassington, 1912), plný autobiografických motivů a reminiscencí a románová fantazie Za časů Vilémových (When Wiliam Came, 1913), beletrizující autorovu antiutopistickou představu Anglie okupované Němci.

Brzy po vypuknutí první světové války narukoval Munro do britské armády a v listopadu 1916 padl ve Francii.

Pseudonym si Munro vybral pod vlivem Fitzgeraldova překladu Čtyřverší Omara Chajjáma. Saki je odvozeno z perského sákí, což v překladu znamená číšník.

• 1900: The Rise of the Russian Empire
• 1902: Not-So-Stories
• 1902: The Westminster Alice
• 1904: Reginald
• 1910: Reginald in Russia
• 1911: The Chronicles of Clovis
• 1912: The Unbearable Bassington
• 1914: Beasts and Super-Beasts
• 1914: The East Wing
• 1914: When William Came
• 1923: The Toys of Peace
• 1924: The Square Egg and Other Sketches
• 1924: The Watched Pot
• 1926-1927: The Works of Saki
• 1930: Collected Stories
• 1933: Novels and Plays
• 1934: The Miracle-Merchant
• 1950: The Best of Saki
• 1963: The Bodley Head Saki
• 1981: Saki
• 1976: The Complete Saki
• 1976: Short Stories
• 1995: The Secret Sin of Septimus Brope, and Other Stories