Harry Maguire

Během června 2017 změnil působiště a zamířil do Leicesteru, který za něj zaplatil celkem 17 milionů liber.[1] V ročníku 2017/18 nastoupil jako hráč základní jedenáctky do všech 38 klání v Premier League, aniž by byl střídán. Vstřelil rovněž dva góly, a to proti Brightonu (2. kolo) a Manchesteru United (19. kolo).

Od začátku další sezóny 2018/19 opět nastupoval v základu a odehrál celé 4 úvodní zápasy. Ve třetím zápase se trefil v závěru zápasu v nastavení a pomohl Leicesteru otočit skóre z 0–1 na 2–1 na půdě Southampton FC.[2] V září podepsal nový kontrakt a prodloužil do roku 2023.[3]

Během října 2017 si Maguire odbyl svůj debut za reprezentaci, a to v zápase proti reprezentaci Litvy.[7] Anglie venku vyhrála 1–0 a Maguire si v obraně zahrál vedle Michaela Keanea a Johna Stonese v tříčlenné obraně.[8]

Trenér Gareth Southgate Maguireho nakonec nominoval na světový šampionát konaný v Rusku.[9] Šampionát začal v základní sestavě na postu stopera a v prvním zápase proti Tunisku přihrál na vítězný gól útočníkovi Harrymu Kaneovi, který svým druhým gólem zápasu změnil stav na 2–1 pro Albion.[10] Druhý zápas s Panamou ve skupině znovu odehrál v základu, ve třetím zápase proti Belgii pak nastoupil do druhého poločasu, když vystřídal Johna Stonese.[11] Maguire dostal důvěru na stoperu i v play-off turnaje, odehrál vítězné osmifinále proti Kolumbii, kdy Angličané postoupili až po penaltové rozstřelu. Ve čtvrtfinále se Švédskem si připsal první branku za národní tým a přispěl k výhře 2–0, poté co se prosadil hlavou po rohovém kopu Ashleyho Younga.[12] Nastoupil rovněž celé zápasy v prohraných soubojích s Chorvatskem (semifinále) a Belgií (o bronz).

Ve vůbec prvním utkání nové Ligy národů byl znovu v základu proti Španělsku a odehrál utkání celé, avšak Angličané prohráli 1–2.[13]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Harry Maguire na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)