Hans Spemann

Hans Spemann (27. června 1869 – 9. září 1941) byl německý embryolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1935. Narodil se v rodině vydavatele a medicínu studoval v Heidelbergu a Mnichově. V Heidelbergu ho zaujaly pokusy s embryi mloků, které tam prováděl Gustav Wolff a které prokazovaly mimořádnou regenerační schopnost embryí. Spemann pak přešel na univerzitu ve Würzburgu, kde učil až do roku 1908. K jeho učitelům patřili Theodor Boveri, Julius Sachs and Wilhelm Röntgen. Svou doktorskou práci, již vedl Boveri, věnoval vývoji buněk u červa Strongylus paradoxus, habilitační práci napsal o vývoji středního ucha u žab.

Hans Spemann
Narození	27. června 1869 Stuttgart
Úmrtí	12. září 1941 (ve věku 72 let) Freiburg im Breisgau
Místo pohřbení	Pragfriedhof
Alma mater	Univerzita Heidelberg Gymnázium Eberharda Ludvíka
Povolání	biolog, zoolog, vysokoškolský učitel a lékař
Zaměstnavatelé	Freiburská univerzita Humboldtova univerzita Rostocká univerzita
Ocenění	Croonian Lecture (1927) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1935) Cotheniova medaile (1935) Cena Adolfa Ficka (1935)
Rodiče	Wilhelm Spemann
Příbuzní	Gottfried Spemann a Grete Spemann (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V zimě 1896, když byl uzavřen v karanténě kvůli tuberkulóze, přečetl Spemann knihu Augusta Weismanna o dědičnosti, která inspirovala jeho další experimentální práci. Díky svým výjimečným mikrochirurgickým schopnostem, vytrénovaným prací na žabích uších, dokázal pak Spemann výrazně posunout znalosti o raných stadiích embryonálního vývoje a jeho samoorganizaci.