Hans Multscher
Hans Multscher (* okolo 1400, Reichenhofen u Memmingen (dnes Leutkirch im Allgäu) – 1467, Ulm) byl německý gotický sochař, řezbář a malíř.
Hans Multscher | |
---|---|
Narození | 1400 Leutkirch im Allgäu |
Úmrtí | 1467 (ve věku 66–67 let) Ulm |
Bydliště | Ulm |
Povolání | sochař, malíř a řezbář |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Hans Multscher po vyučení v Allgäu cestoval do severní Francie, Burgundska a Nizozemska a předpokládá se, že poznal práce Clause Slutera. Roku 1427 se stal svobodným mistrem, bez povinnosti být členem cechu a platit daně, v císařském městě Ulmu a oženil se s dcerou tamního měšťana Adelheid Kitzin. Až do své smrti vedl velkou dílnu se šestnácti tovaryši a pracoval jako sochař a malíř spolu se svým bratrem Heinrichem Multscherem.
Dílo
Hans Multscher měl odvahu překročit zažité konvence a vyniká jako silná a výrazná osobnost mezi svými současníky, kteří vytvářeli díla "měkkého slohu" (Meister (Frater) Francke, Stefan Lochner, Meister Hartmann). Jeho dílo vychází vstříc reformačnímu hnutí a nabízí osobní citový zážitek a povzbuzení. Týká se to jedné z jeho slavných plastik – drobného malovaného alabastrového reliéfu Nejsvětější trojice ze zámku Sandizell, kde zvěčnil okamžik smrti a smísil typ "andělské piety" se znázorněním Svaté trojice a zvýraznil postavu Boha Otce.[1]
Pro hlavní průčelí katedrály v Ulmu, s portálem a sochami světců od Mistra Hartmanna (1421), vytvořil Multscher roku 1429 sochu Bolestného Krista ("Ecce Homo") na ústředním pilíři západního portálu. V 50. letech má již Multscherova malba svým realismem blízko k nizozemské renesanci a používá lineární perspektivu (oltář ve Sterzingu).
Jaromír Homolka dává do souvislosti s Multscherovým inovátorstvím některé sochařské práce na Staroměstské radnici v Praze a také Sousoší Olivetské hory v Modřicích u Brna[2]
Známá díla
- 1425 Madona Reichenhoferská
- 1429 Bolestný Kristus (Ecce Homo), katedrála v Ulmu (socha nahrazena kopií)
- 1430 reliéf Nejsvětější trojice, Liebieghaus, Frankfurt am Main
- 1427–30 pět vyřezávaných figur na okně ("Kaiserfenster"), sochy císaře, českého a polského krále, radnice v Ulmu
- 1433 Kargnische (zbytek oltáře v jižní lodi katedrály v Ulmu, figury zničeny při ikonoklastických bouřích roku 1531), Ulm
- 1437 Madona z Landsbergu jako součást oltáře
- 1437 Křídlový oltář ve Wurzachu, původně s centrální vyřezávanou scénou Ukřižování a dvěma oboustranně malovanými křídly s osmi scénami ze života Krista. Centrální část ztracena, malované desky nyní v Gemäldegalerie Berlin
- 1440 "Multscherova tabule" – část křídlového oltáře, sbírka Waldburg-Wolfegg, zapůjčeno do Muzea v Ulmu
- 1450 křídlový oltář, před reformací v Ulmu, nyní vesnický kostel Scharenstetten
- kolem 1450 sedící Madona, Mainfränkisches Museum, Festung Marienberg, Würzburg
- 1453 Náhrobní deska: Ludwig VII. von Bayern, nyní Bayerisches Nationalmuseum, Mnichov
- 1455–60 Madona z Bihlafingu
- 1456–58 hlavní oltář Frauenkirche Sterzing, nyní Multscher Museum, Sterzing
- 1450 Sochy sv. Jana a sv. Jiří (mramor), katedrála v Ulmu
- 1460 Madona s dítětem, Liebieghaus, Frankfurt am Main
- 1465 Sv. Barbora, Sv. Maří Magdalena, Rottweil, Lorenzkapelle, nyní Liebieghaus, Frankfurt am Main
- 1450–1457 dílna nebo okruh HM: sv. Antonín, Liebieghaus, Frankfurt am Main
Odkazy
Reference
- Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 69–70
- Homolka J, in: Pozdně gotické umění v Čechách, Odeon Praha 1985, s. 179, 234
- článek byl sestaven z údajů v Deutsche Biographie s využitím článků Hans Multscher v jiných jazykových verzích Wikipedie (de., en.,pol., esp., řec.)
Literatura
- Ulrich Söding: Hans Multscher – Der Sterzinger Altar. Bozen 1991
- Manfred Tripps: Multscher, Hans. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 18, Duncker & Humblot, Berlin 1997, ISBN 3-428-00199-0, S. 576 f. (Digitalizováno)[1]
- Hans Multscher. Bildhauer der Spätgotik in Ulm. Eine Ausstellung des Ulmer Museums und des Württembergischen Landesmuseums Stuttgart im Ulmer Museum, Ulm 1997