Hannah Maynardová

Narodila se v roce 1834 jako Hannah Hatherly v Bude, v Cornwallu. V roce 1852 se provdala za Richarda Maynarda, učně výrobce bot, a ve stejném roce emigrovali do Bowmanville na západě Kanady (dnešní Ontario), kde se jim narodily čtyři z pěti dětí.[2] V roce 1858 se Richard připojil k exodu hledačů zlata na řece Fraser v Britské Kolumbii a zdá se, že jeho podnik byl ziskový.[2] Zatímco její manžel byl na západě, Maynardová se naučila základy fotografie, pravděpodobně od R & H O'Hara Photographers v Bowmanville. Po prodeji obchodu s botami se rodina v roce 1862 přestěhovala do Victorie na Colony of Vancouver Island. Richard brzy odešel k řece Stikine, aby začal těžit rýžoviště, a předpokládá se, že v roce 1862 Hannah otevřela své první fotografické studio pod hlavičkou Mrs. R. Maynard's Photographic Gallery.[3] Po svém návratu domů v roce 1863[3] Richard našel svou ženu jako úspěšně podnikající fotografku a v roce 1864 Hannah naučila svého manžela principům fotografování, zatímco provozoval druhý obchod s obuví.[3][4]

V následujících letech se Hannah a Richard věnovali každý své vlastní fotografické specialitě. Hannah byla známá především svou portrétní tvorbou a zároveň spravovala záležitosti v temné komoře a propagaci studia, zatímco Richard se soustředil téměř výhradně na fotografii v exteriéru.[5] Pár spolu často cestoval, v roce 1875 na nákup fotografického vybavení do San Franciska, v roce 1879 na výletní plavbě kolem ostrova Vancouver a do Banffu koncem 80. let 19. století.[1][6] Hannah také podnikla samostatný výlet na ostrovy Queen Charlotte Islands někdy v témže desetiletí.[3] Richard pokračoval v cestování na vlastní pěst, třikrát na Aljašku a křížem krážem po Britské Kolumbii, někdy sponzorovaný vládními komisemi, a v roce 1892 cestoval na Pribilofovy ostrovy v Beringově moři.[7] Zatímco své fotografie publikovali jako samostatné signované tisky, v případě krajinářských pohledů je někdy nejasné, zda je fotografovala Hannah nebo Richard.[3]

Autorčina portrétní tvorba zahrnovala několik různých formátů podle tehdejší módy, fotografické vizitky carte-de-visite v 60. letech 19. století, kabinetní fotografie v následujícím desetiletí a také tisky větších rozměrů.[8] O studiu Maynardové je známo, že vyprodukovalo 43 carte-de-visite domorodých lidí, často pouličních prodejců, působících ve Victorii.[8] Maynardová byla mistryní v osvětlovací technice a byla jednou z prvních osvojitelů linkové fotografie (line-lit), svícení pro zvýraznění rysů obličeje.[9] Její pozadí byla často velmi ornamentální, využívala malovaná pozadí a propracované interiéry a rekvizity.[8]

Počínaje rokem 1880 začala Maynardová experimentovat s fotomontáží ve svém seriálu Drahokamy Britské Kolumbie, který vytvářela každý rok v letech 1881 až 1895. [10] Koncipováno jako každoroční blahopřání, které se rozesílá na Nový rok všem matkám dětí, které fotografovala v předchozím roce, byl velmi populární. Vystřihla obrys fotografie každého miminka nebo dítěte a poté obrázky připevnila na okenní sklo a celé znovu vyfotografovala.[11][12] Začala začleňovat montáže z předchozích let do symbolistických vzorů, výsledkem byly kompozice, které zahrnovaly až 22 000 jednotlivých fotografií.[13] Její Drahokamy z roku 1885 byly publikovány a oceněny v magazínu St. Louis and Canadian Photographer, čímž se Maynardové dostalo uznání v celé Severní Americe.[14][15]

Počínaje rokem 1883 byla Maynardová zasažena osobní tragédií, když na tyfus zemřela její šestnáctiletá dcera Lillian, v pozdějších letech následovala další dcera Emma a snacha Adelaide a některé její fotografie začaly vznikat jako aspekt památky na zesnulé.[16] V tomto období se také zajímala o seance a spiritualismus.[17][18] V 80. letech 19. století začala vytvářet typ fotografie, kterou popsala jako „Živá socha“ nebo „Socha ze života“, portrétovaného často zobrazovala jako bustu na podstavci.[19][20] Její experimentování se dále rozvinulo do oblasti vícenásobné expozice a některé fotografie se skládaly ze čtyř i pěti podobizen autorky, často zapojených do různých úkolů, nebo na jednom pozoruhodném obrazu, držící jeden věnec z květin.[16][21] Výběr jejích fotografií s dvojitou a vícenásobnou expozicí byl publikován v St. Louis and Canadian Photographer v roce 1894.[22] Další obtížnou technikou, kterou Maynardová zdokonalovala, byl basreliéf, který obsahoval raženou fotografii.[23] Maynardová s trikovou fotografií přestala asi v roce 1897.[24]

Mezi rokem 1897 a 1902, zatímco pokračovala ve svém studiovém portrétování, byla Maynardová oficiální fotografkou policejního oddělení ve Victorii a podle potřeby produkovala záběry na hrnky.[25] V roce 1907 zemřel její manžel Richard, v roce 1912 odešla do důchodu a prodala své fotografické vybavení místnímu čínskému fotografovi.[1][24] Svůj úspěch shrnula slovy: „Myslím, že mohu s jistotou říci, že jsme v té či oné době vyfotografovali každého ve městě.“[26] Maynardová zemřela v roce 1918 ve Victorii ve věku 84 let. Je pohřbena na hřbitově Ross Bay.[24]

Divadelní hra založená na životě Maynardové Be Still měla premiéru v Richmond's Gateway Theatre dne 1. března 2001 a premiéru ve Victoria's Belfry Theatre 14. března téhož roku.[1]

• 
  Zadní strana carte-de-visite s logem studia Hannah Maynardové, 1868-1878
• 
  Lady Amelia Connolly Douglas, žena guvernéra Jamese Douglase, 1862
• 
  Captain Jack a jeho žena, asi 1868 (pár etnické skupiny Kvakiutlů)
• 
  Laura Lillian Maynard, 1874
• 
  John Wallace Crawford, asi 1878
• 
  Bust of a young girl, asi 1882[27]
• 
  Girl holding a bird, Living Statuary series, 1884
• 
  Gems of British Columbia, 1885
• 
  Ah Foo, asi 1885
• 
  Neznámá žena, ukázka fotografického svícení line-lit, asi 1890
• 
  Hannah Maynard cycling, asi 1892
• 
  Richard Maynard. 1890-1900
• 
  Likenesses of Hannah Maynard with garland, asi 1895
• 
  Belle Adams, fotografie pro Victoria Police Department, 1898