Anna Šochová

Absolventka střední zdravotní školy, pracovala v redakci regionálních novin a jako obchodní zástupce, potom přešla do sociální sféry, vystudovala VOŠ a bakalářský obor FF UK. Během sociální práce se zaměřila na potřeby rodin s dětmi, domácí násilí, hospodaření, otázky lidské důstojnosti. O své práci přednáší kolegům, vystupuje na konferencích i na veřejnosti, (např. každoročně o práci se vzpomínkami na Festivalu fantazie v Chotěboři). Napsala několik e-knih o problematických oblastech života (Dětičkové, Dvanáct a půl tisíce slov, Rozpadání, Vyjít s málem, zdravě čarovat). V současnosti se věnuje seniorům, pod občanským jménem glosuje společenské dění na blogu Respektu, publikuje odborné články a je autorkou knihy Potřebujeme se (2015, Nová forma) pro lidi pečující i ty, kdo by mohli pomoc další osoby potřebovat.

Je vdaná, má tři syny, bydlí ve Studánce u Aše.[1]

Od roku 1997 publikuje povídky, například v časopise Ikarie, Dech draka, Pevnost, její práce vycházely v různých fanzinech (s Libuší Čermákovou vydávala na přelomu století fanzin Marduk), ve sbornících z literárních soutěží, např. Drakobijci 1—4, Ježíšku, já chci plamenomet, Rokle šeré smrti, Stříbřitě lesklý halmochron a Zlatá zebra, Poháru Edího Krígla. Bývá každoročně zvána do 2-3 antologií povídek na společné téma (například Časovír, Roboti a lidi, Zpěv kovových velryb, naposledy Čas šelmy v listopadu 2015). Povídky Prší krásně, Evoluce a Slepičí humanita uvedlo rádio Leonardo. V roce 2014 byla hostem festivalu Město čte knihu v Šumperku, jako jedna z autorů sbírky "O kamnech na jižní točně aneb Pohádky nejen pro dospělé". (Ne)pohádka Studna pravdy byla při té příležitosti zdramatizována a uvedena v místním divadle. Povídek, pohádek a fejetonů napsala dohromady již několik set. Část je publikována na stránkách "Koště..." - viz níže.

Na internetu publikuje články i povídky, např. v již zaniklém magazínu Brejle, od r. 2015 působí v Magazínu Abeceda. Od r. 2007 má vlastní stránky Koště Anny Šochové, kde jsou jak ukázky tvorby beletristiické, tak fejetony, rady, román na pokračování. Ten byl zastaven, protože bez vědomí autorky došlo k sestavení, e-vydání a volnému šíření díla, přesněji pracovní verze "Skerit", včetně neschválené obálky, což potkalo ještě několik dalších autorčiných děl.

Dále autorka vydala e-knihu Až sroste kámen, v níž se cizinec, připomínající Vlada Draculu, snaží v současném Česku najít část turmalínu, rozlomeného Vladovým otcem. Domnívá se, že potom dokáže ochránit křesťanstvo před mohamedány tak, jak se snažil dřív. Román patří do série Karmínových kamenů, pracuje s tehdejším očekáváním konce světa, je doprovázen blogem jedné z hrdinek, s odkazy na blog v kapitolách knihy. Vyšel v roce 2012, kdy sérii hrozil zánik. Nyní jsou Karmínové kameny obnoveny, ale Karmínový kámen) již vyšel jinde. Román Až stroste kámen hodlá autorka vydat v papírové podobě, po dopsání několika dalších kapitol (končil v čase očekávaného "konce světa" r. 2012).

V roce 2003 získala v soutěži o Cenu Karla Čapka cenu Pulec v kategorii román za dílo Záskok, 2004 za román Výměna, v roce 2006 zvítězila novela Zeóla^[zdroj?] (publ. v sborníku Mlok). Je také držitelkou Mloka za povídku A Bůh to vidí. Knižně vydala romány: Ochránce rodu (Epocha 2008), Vládci močálu (Epocha 2010), Rozpusť vlasy, otevři bránu (Ikar 2011), Karmínový kámen (Knižní klub 2015).[2]

V roce 2018 vydala vlastním nákladem knihu oceněných a dále oceňovaných hororových povídek z Ašska "Země ztracenců a prokletých" a nadále je zvána do tematických povídkových sbírek (Space opera, Může se to stát i vám a dalších). Zúčastnila se také projektu nakladatelství Fortna, které publikovalo ve čtyřech ilustrovaných dílech (Žena se lvem, Žena se sovou, Žena s labutí a Žena s drakem) kde v posledně jmenované byla otištěna povídka Jak mizí víly. Knihy provázejí balíčky tarotových karet s portréty autorek.

Ke scifi se vrátila románem "Císařská sebranka" z prostředí vzdálené budoucnosti na jiné planetě.

V roce 2018 se zúčastnila práce na světovém literárním sborníku THE MANY FACES OF1918 povídkou Veliká věc, kterou reprezentovala Českou republiku. Vyprávěla zde o okamžiku rozhodnutí svého dědečka k návratu do Velké války - po Zborovu vdtoupil do čs. legií.

Se spisovatelkou Františkou Vrbenskou postupně rozvíjí spolupráci na přednáškách o historii a literatuře, až svůj soukromý projekt v r. 2019 pojmenovaly "Živoucí literatura a minulost". Přednášejí v knihovnách, Světě knih a akcích fandomu o postavách naší i světové literatury v souvislosti s výročími a historickými událostmi, s ukázkami z knih, často s dobovými artefakty. Každoročně připraví 3-4 nové přednášky, které uvádějí společně i samostatně. Artefakty čerpají především ze sbírek A. Šochové, která je také vystavuje na akcích s historickými řemesly v projektu "Stánek pro radost" od r. 2017, kdy začala spolupracovat s firmou Arrigos z Nové Vsi u Chebu.

Během covidu poskytla autorka zdarma doplněnou e-brožuru o hospodařemí téměř stovce pomáhajících organizací. Pracuje na další odborné publikaci pro kolegy z oblasti sociální práce.

Je členkou Rady Obce spisovatelů a od r. 2020 redaktorkou měsíčníku XB-1.