Haiming (Tyrolsko)

Obec se skládá z šesti částí: Brunau, Haiming, Haimingerberg, Ochsengarten, Ötztal-Bahnhof a Schlierenzau. Samotný Haiming leží na horském srázu hory Tschirgant a je charakteristická zemědělstvím, zatímco v části Ötztal-Bahnhof (v ústí údolí Ötztal) vznikla rozlehlá průmyslová a obytná zóna.

Tato dvojakost je vyjádřena i v obecním znaku z roku 1984, jenž v rudém poli obsahuje tři zlaté klasy, jejichž stébla jsou zakryta černým ozubeným kolem.

Barvy obecní vlajky jsou žlutočervené.

Obecní znak, který byl udělen v roce 1984, odkazuje svými obilnými klasy a ozubeným kolem na dvě nejdůležitější výdělečná odvětví v obci, zemědělství a průmysl.[2]

Urnové pole vykopané v roce 1952 u Forchetu, přesněji u Wiesenrainu (dnešní rybník u trafostanice)[3], dokládá, že oblast Haimingu byla osídlena již kolem roku 800 př. n. l. První doložená zmínka o Haimingenu pochází z roku 1269, kdy Meinhard II. koupil od hraběte Heinricha von Eschenlohe pět statků v oblasti petersberského dvora. Název obce pochází ze starého bavorského osobního jména Haimo, které bylo spojeno s příponou -ing ("osada Haimo").[4]

V roce 1313 se Haiming poprvé objevuje jako podhradí u svatopetrského dvora, most přes Inn v roce 1320. Až do roku 1939 byla tato cesta aktivní, ale kvůli nebezpečí padajících kamenů musely být navrženy nové koncepce přeložky silnice.

V roce 1315 je v listině v Ochsengartenu zmíněn Schwaighof. V této části obce se nachází jedno z nejstarších stálých vysokohorských osídlení v Tyrolsku. Ve středověku se v oblasti nacházel kámen podobný mramoru, který se používal v mnoha církevních stavbách. Vypráví se, že vévoda Fridrich IV. prý při svém útěku z Kostnice strávil několik dní v chatě v lese pod údolím Brandsee (Brandseetal).

Od roku 1627 tvořily Haiming, Schlierenzau a Ochsengarten samostatnou obec petersberského dvora. Když byla v roce 1884 postavena Arlberská železnice, byl přes řeku Ötztaler Ache položen most a v roce 1893 následovala výstavba železniční stanice Ötztal.

Po připojení Rakouska k Německu plánovala společnost Westtiroler Kraftwerke AG, dceřiná společnost Alpen-Elektrowerke-AG (AEW), výstavbu řetězce vodních akumulačních elektráren v Ötztalu. V rámci plánování elektrárny museli četní zemědělci v Haimingu na přelomu let 1941–1942 postoupit pozemky elektrárenské společnosti a na těchto pozemcích byl vybudován tábor nucené prace Haiming.[5] Po skončení druhé světové války byl tábor Haiming přeměněn na uprchlický tábor.[6] V únoru 2017 se o lokalitu zvýšil zájem médií, protože společnost TIWAG prodala pozemek o rozloze 95 000 m², na kterém se nacházel bývalý tábor, výrobci slaniny Handl Tyrol.[5][7] V březnu 2017 požádalo 34 zemědělců o navrácení svých bývalých pozemků s tím, že jim byly za národního socialismu vyvlastněny.[8]

Během druhé světové války postavil německý letecký průmysl v Haimingu velký větrný tunel, který byl po roce 1945 demontován. Část materiálu z něj byla použita na opravu železničního mostu v Brixleggu. V roce 1951 byl větrný tunel v Hochsavoyenu přestavěn. Původní díly se používají dodnes.

V roce 1958 byl Silzerberg nakonec pojmenován Haimingerberg. V roce 1972 byla vybudována silnice z Haimingu do Ochsengartenu. Dříve bylo toto místo přístupné pouze po pěšině.

• Pozuzo, Peru