High Performance File System

HPFS (High Performance File System) je poměrně moderní 16/32bitový souborový systém vyvinutý společnostmi Microsoft a IBM, který se poprvé objevil během listopadu 1989 v jejich, tehdy společném, operačním systému OS/2 verze 1.2.

Umožňuje lepší využití větších disků, výrazně rozšiřuje možnosti v pojmenování souborů (vůči FAT - na 254 znaků), zrychluje přístup k souborům (pomocí B-tree) a nastavit větší bezpečnost při přístupu k souborům (rozšířené atributy). HPFS umožňuje automatické řazení adresářů a souborů. Základní alokační jednotka byla změněna z clusteru na jeden fyzický sektor (512 bajtů).

HPFS organizuje disk do série 8 MB bloků a pokud to jde, soubor se se vždy ukládá v rámci jednoho bloku. Mezi těmito bloky jsou alokovány 2 KB stránky (bitové mapy), které obsahují informace o tom, které sektory v rámci bloku jsou volné a které jsou obsazené. Toto řešení zvyšuje výkonnost při přístupech k souborům, protože se čtecí hlavičky disku nemusejí vracet na logický začátek disku, kde má starý systém FAT uloženy informace o umístění dalších sektorů právě čteného souboru.

V rámci HPFS obsahují adresáře více informací než pod FAT (třeba informace o vytvoření, modifikaci nebo přístupu). Namísto toho, aby ukazatel mířil na první cluster souboru, každá adresářová entita ukazuje na strukturu FNODE. Tato struktura obsahuje nejen vlastní data, ale může se skládat i z jiných ukazatelů na data nebo jiné struktury.

Specialitou HPFS je několik speciálních objektů - SuperBlock a SpareBlock, které však představují určitou malou slabinu v případě poškození celého souborového systému. Tato technologie umožňuje eliminovat dotěrné chybové DOS hlášení - Abort, Retry, Fail?.