HMS Victory

Stavba lodi byla zahájena roku 1759 a dokončena roku 1765. Dlouhotrvající konstrukce lodi byla zapříčiněna tím, že během stavby byla ukončena tzv. sedmiletá válka a potřeba nové válečné lodě byla Admiralitou přehodnocena. Stavba byla přerušena a znovu započata byla až na podzim roku 1763. Na vodu byla Victory spuštěna 7. května 1765.

Do služby však byla zařazena až roku 1778 a účastnila se americké války za nezávislost, když se Francie začala angažovat po boku vzbouřenců. Účastnila se však pouze bojů proti francouzskému loďstvu v evropských mořích ve snaze zabránit Francii v zásobování a podpoře amerických povstalců.

Roku 1780 byl v suchém doku její trup pod čarou ponoru pokryt měděnými pláty pro lepší ochranu před mořským "červotočem", měkkýšem sášní lodní (Teredo navalis), který ničil dřevěnou konstrukci, a před obrůstáním korýši (lat. cirripedia, angl. barnacles) – zejména vilejšem stvolnatým, a mořskými řasami řasami (algae), které způsobovaly výrazné snížení rychlosti lodí. Na vodu se vrátila o rok později. Dlouhá služba (od roku 1778 do roku 1798, kdy se Victory zúčastnila tří velkých bitev a několika menších) se podepsala na jejím stavu a bylo rozhodnuto, že bude přestavěna na nemocniční loď pro francouzské a španělské válečné zajatce.

Roku 1799 se však situace změnila potopením jiné řadové lodě I. třídy HMS Impregnable. Roku 1800 byly zahájeny nezbytné úpravy a opravy, během nichž byl mimo jiné zvýšen počet děl ze 100 na 104 a dosavadní okrový nátěr nahrazen žluto-černým. V květnu roku 1803 byla Victory opět zařazena do válečné flotily. Svoji vlajku na ní vyvěsil viceadmirál Horatio Nelson.

Pod jeho velením se zúčastnila roku 1805 slavné bitvy u Trafalgaru, kde Nelson zvítězil nad přesilou, byť sám v této bitvě zahynul.

Po bitvě u Trafalgaru zůstala loď v aktivní službě až do roku 1812, kdy byla zakotvena v Portsmouthu, kde dále sloužila jako plovoucí sklad. V letech 1889–1904 sloužila jako stacionární školní loď pro výcvik námořních signalistů. Odstavená loď poté již jen chátrala. Roku 1921 byla zahájena kampaň na její záchranu a britská vláda nakonec souhlasila s rekonstrukcí Victory do stavu, v jakém se účastnila své nejslavnější bitvy.

V lednu 1922 byla zatažena do suchého doku, aby mohla být restaurována. Již v této době patřila mezi nejstarší existující lodě, majíc již za sebou od spuštění na vodu 157 let. Roku 1928 mohl král Jiří V. slavnostně odhalit Victory v její plné kráse. Obnovovací práce dále pokračovaly pod dohledem Society for Nautical Research (která byla i za kampaní, jež vedla k záchraně lodi).

V roce 1941 způsobily bomby svržené Luftwaffe na Londýn poškození trupu Victory, jež se nacházela v suchém doku. Zatímco německá propaganda tvrdila, že loď byla zcela zničena, britská admiralita tuto zprávu popřela.

V současné době loď funguje jako námořní muzeum a zároveň je stále vedena jako loď v aktivní službě a je vlajkovou lodí Prvního námořního lorda. Dnešní vzhled lodi však neodpovídá stavu u Trafalgaru zcela přesně, např. z estetických důvodů bylo ponecháno nízké zábradlí místo vyššího a plného pažení (barricade) na příďové i záďové palubě, které loď získala během rozsáhlých oprav v letech 1800–1803.

• Horatio Nelson
• Řadová loď
• Bitva u Trafalgaru
• Anglie očekává, že každý muž splní svou povinnost

• Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS Victory na Wikimedia Commons
• HMS Victory.com
• HMS Victory na fóru valka.cz
• Barevné schéma HMS Victory u Trafalgaru - článek na blogu Historia Navalis