Hřebenová přilba

Hřebenová přilba byla pozdně římská přilba a součást římské uniformy v 3. – 7. století.

Římský legionář s hřebenovou přilbou, 3. – 4. stol.

Římané tuto přilbu převzali od Peršanů a zčásti ji romanizovali koncem 3. století našeho letopočtu. Tento typ přilby byl na výrobu jednoduchý a také poměrně levný, proto nahradil do té doby používané legionářská přilby typu Galea.

Název hřebenová vznikl proto, neboť se skládala ze dvou částí, které byly spojeny tzv. centrálním hřebenem. Přilby měly i chrániče krku a lícnice, ale ve většině případů pouze výstelkové a ne kovové. Z předešlých dob zůstal zvyk, že jezdecké přilby neměly otvor na uši, zatímco jejich pěchotní typy měly. Nevylučuje se^[kdo?], že byly přilby bez otvorů používány i těžkou pěchotou. Kavaléristické typy měly i chránič nosu. Centurioni měli výrazný velký hřeben, připomínající chochol.

Nejslavnější nálezy těchto přileb byly ve městě Intercisca (Maďarsko) a ve městě Dura Europos na východě říše. Modely ze 3. století mají časté umělecké motivy, jako motivy očí, či nekřesťanské znaky kříže. Existují i generálské přilby tohoto typu (známý je i nález z Aquinca (Budapešť). Generálské typy mohly být vyrobeny i z bronzu, či dražšího kovu a často se na nich vyskytují různé drahokamy. Generálské přilby ale zcela nenahradily dosud používané Attica. V 5. století tato přilba postupně ustupovala novému typu, žebrové přilbě. Hřebenová přilba se po pádu Západní říše používala i ve Východním (byzantském) impériu.