Hôtel Le Peletier de Saint-Fargeau

Pozemek, kde se dnes palác nachází, byl ve středověku součástí kláštera Sainte-Catherine. V roce 1545 byly pozemky rozprodány a rytíř Michel de Champrond zde nechal postavit první palác. Následně budova měnila majitele až ji v roce 1626 získal Geofroy Lhuillier d'Orgeval. Od jeho potomků dům koupil v roce 1686 finanční dozorce Michel Le Peletier de Souzy, který nechal starý dům strhnout a na jeho základech postavit novou budovu. Koupil rovněž několik přilehlých pozemků kvůli zvětšení zahrady a pro hospodářské budovy. Po jeho smrti v roce 1725 palác získal nejstarší syn Michel Robert Le Peletier des Forts (1675-1740), který byl v letech 1726-1740 generálním kontrolorem financí. Po něm vlastnil palác jeho syn Michel Étienne Le Peletier de Saint-Fargeau (1736-1778), generální advokát Pařížského parlamentu a po něm jeho syn Louis-Michel Lepeletier de Saint-Fargeau (1760-1793), prezident Pařížského parlamentu. Tento Louis-Michel Lepeletier byl během Francouzské revoluce politicky činný. Byl zvolen do Národního konventu, kde hlasoval pro smrt krále Ludvíka XVI. a byl zavražděn bývalým členem královy osobní stráže. Díky jeho angažovanosti zůstal palác v rukou rodiny po celou dobu revoluce. Jeho jediná dcera Suzanne Louise Le Peletier de Saint-Fargeau palác prodala v roce 1811. Nový majitel, technik Jean-Louis Lefèbre jej přestavěl na dílny. Po několika změnách vlastnictví během 19. století palác získalo v roce 1895 město Paříž a přestěhovalo sem Bibliothèque historique de la ville de Paris, která zde sídlila až do roku 1968, kdy se přesunula do paláce Hôtel de Lamoignon. Palác získalo Musée Carnavalet, ale zůstal prázdný a v letech 1982-1989 prošel rekonstrukcí. Od té doby jsou zde umístěny sbírky období Velké francouzské revoluce, 19. a 20. století a v oranžérii jsou vystaveny archeologické nálezy. Nacházejí se zde rovněž konzervátorské dílny muzea.

Stavbou byl pověřen architekt Pierre Bullet. Palác se skládá z hlavní budovy mezi nádvořím a zahradou a dvěma křídly kolem nádvoří. Uprostřed fasády směrem do zahrady je trojúhelníkový fronton s alegorií Času, na nádvoří je obdobný fronton s basreliéfem znázorňujícím Pravdu. Budova i křídla mají dvě patra.

Portál na ulici Rue de Sévigné je zdobený bosáží a girlandami dubového listí a je zakončený trojúhelníkovým frontonem, kde je v kartuši monogram Michela Le Peletier.

Z interiéru paláce je nejzajímavější schodiště v levém křídle, které je pravděpodobně nejstarší v Paříži a malý pokoj vedoucí do zahrady zvaný Zlatý kabinet, jehož výzdoba pochází z období vlády Ludvíka XIV. Při rekonstrukci byly rovněž zachovány velké krby, dlažba a trámy jako doklad pařížských interiérů.