Gudula

Matka Guduly, svatá Amalberga přijala řeholní způsob života v opatství Maubeuge. Přijala závoj (součást řeholního oděvu) z rukou sv. Auberta, biskupa z Cambrai († 668). Gudula měla dvě sestry, sv. Pharailis a sv. Reineldis, a jednoho bratra, sv. Emeberta.[1]

Gudulu vzdělávala v opatství v klášteře Nivelles její kmotra, Gertruda z Nivelles. Zasvětila svůj život ke konání pokání. Sama si vystavila celu v Hamme, která se jí stala místem rozjímání. Když kmotra zemřela, přestěhovala se zpět do svého domova v Moorsel, kde trávila čas v práci a náboženské oddanosti. Často navštěvovala kostel v Moorsel, který se nacházel cca tři kilometry od domu jejích rodičů.

Po její smrti v roce 712 byla nejprve pohřbena před kostelními dveřmi v Hamme, později však její relikvie byly přesunuty do Moorsel do kostela sv. Salvátora, kde bylo tělo pohřbeno za oltářem. Během vlády Karla, vévody z Dolního Lotrinska (977-992) bylo tělo světice přeneseno do kaple svatého Gaugericuse v Bruselu. Lambert II., hrabě z Leuvenu († 1054) založil v roce 1047 na počest svaté Guduly kapitolu. Biskup Gerardus I. z Cambrai (†1051) nařídil přesun jejích relikvií do kostela sv. Michaela v Bruselu. Kostel se později proslavil jako katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly.[2]

Dne 6. června 1579 byl kolegiální kostel vydrancován a zbořen gézy ("žebráky") a relikvie světice byly exhumovány a roztroušeny.

• Sv. Gudula patří mezi národní světce Belgie.
• Kromě sv. Michaela archanděla je patronkou Bruselu.[3]
• Svátek sv. Guduly připadá na 8. ledna (podle její hagiografie den, kdy zemřela). Nicméně v gentské diecézi (kde se nachází kostel v Moorsel) je její svátek oslavován 19. ledna.[4]
• Na její počest poskytl Charlemagne dary konventu v Moorsel.
• Tremella deliquences, která nese plody začátkem ledna, je známá také jako Lucerna svaté Guduly.
• Řezbáři, kteří vyráběli sochy světců narozených ve Svaté říši římské často zobrazovali sv. Gudulu s dlouhou úzkou svící v ruce, to však pravděpodobně pochází ze záměny se svatou Jenovéfou, patronkou Paříže.
• Na konci 19. století obdržela darem Hildegarda von Bingen významnou relikvii sv. Guduly od svých přátel z Brabantu. Lebka svaté je dnes součástí relikviáře nacházejícím se v dřívějším klášteře sv. Hildegardy, dnešním farním (katolickém) kostele sv. Hildegardy a sv. Jana v Rüdesheim-Eibingen v německém Rheingau.

Gudula je často zobrazována s lucernou. Je vyobrazena na pečeti kostela sv. Guduly z roku 1446, kde drží v pravé ruce svíčku a v levé lampu, kterou se démon snaží sfouknout. To odkazuje na legendu, podle které svatá chodila do kostela před zakokrháním kohouta. Démon, který ji chtěl odvést ze správné cesty, zhasl svíčku, ale anděl zapaloval její lucernu znovu a znovu.[4]

Na univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči bylo provedeno vědecké zkoumání pravosti relikvií sv. Guduly. Zubní specialista Peter Riethe vložil do lebky z relikviáře z Eibing staletí staré belgické zuby, které pocházejí z pozůstatků kalvinistického ničení. Zuby jednoznačně pasovaly do lebky z relikviáře z Eibing.[5]

• 
  sv. Gudula
• 
  sv. Gudula
• 
  sv. Gudula
• 
  kaple sv. Guduly v Moorsel