Globální zámek jádra

V oblasti operačních systémů je známý jako globální zámek jádra nebo také jako velký zámek jádra, je zámek, který může být použit v jádře, pro základní umožnění souběžnosti, nezbytné v oblasti systémů symetrického multiprocesingu (SMP).

Jde o výhradní globální zámek jádra, který je zamknut vždy, když vlákno vstoupí do prostoru jádra, a uvolněn, když toto vlákno vystoupí zpět do uživatelského prostoru; typickým příkladem je systémové volání. V tomto modelu mohou vlákna v uživatelském prostoru běžet současně na všech dostupných procesorech nebo jádrech procesorů, ale v prostoru jádra nemůže běžet více než jedno vlákno; jakákoli jiná vlákna, která se pokusí vstoupit do prostoru jádra, jsou nucena čekat (budou pozastavena). Jinými slovy, tento zámek eliminuje veškerý multitasking (paralelismus) v prostoru jádra (a umožní paralelizmus v prostoru uživatelském).

Takovýmto zásadním izolováním jádra od paralelismu (souběžnosti) je zabezpečeno, že již není nutné mnoho částí jádra upravovat, aby podporovaly SMP. Avšak vzhledem k tomu, že v systémech SMP s globálním zámkem jádra, může pouze jeden procesor, přesněji jedno CPU jádro (jádrem míněna část vícejádrového procesoru – hardware) spustit kód jádra operačního systému (zde jde o základ operačního systému – software), výkon aplikací, které v jádře operačního systému tráví značné množství času, se příliš nezlepší (kód jádra se stává úzkým hrdlem pro využití paralelismu).[1] Řešení SMP s globálním zámkem jádra je tedy běžně považováno (pouze) za předběžný prostředek k zavedení podpory pro SMP do počítačů s příslušným systémem, kterému přináší výkonnostní výhody pouze v běhu procesů v uživatelském prostoru. Většina moderních operačních systémů postupně přechází na jemnozrnný přístup k zamykání, nikoliv globální zámek jádra.