Giselbert Lotrinský

Giselbert se narodil jako syn hraběte Reginara Dlouhokrkého, který patřil s částí lotharingijské šlechty k příznivcům Karla Prosťáčka a provolal jej roku 911 králem Lotharingie.[2] Zato se mu dostalo od krále ocenění v podobě udělení titulu marchio. Reginar roku 915 zemřel a král se rozhodl sjednotit svá území ve Francii a Lotharingii, přičemž záměrně opomenul nároky Reginarova dědice Giselberta.

Giselbertova mocenská základna ležela v Ardenách[3] a královo rozhodnutí vedlo k eskalaci konfliktu, jež nakonec vyústil ve vzpouru. Roku 919[4] či 920 "zvolili mnozí Lotharingijci za vládce, principa, když předtím odpadli od krále Karla" právě Giselberta.[5] Giselbert se účastnil porůznu měnících se koalicí proti králi i proti sobě navzájem s ostatními nespokojenci mezi něž patřil Hugo z Neustrie a Heribert II. z Vermandois.[6] Roku 924 nabídl Giselbert novému králi Rudolfovi Burgundskému, že se stane jeho leníkem a na jaře 925 mu společně s Otou z Verdunu složil lenní hold.

Jindřich Ptáčník však využil Rudolfova zaneprázdnění normanskými nájezdníky a krátce nato napadl Giselbertovu pevnost Zülpich. Po získání rukojmích ustoupil zpět za Rýn a již na konci roku se Lotharingie vzdala Východofranské říši.[7] [pozn. 1] Po roce 930 se Giselbert účastnil vojenské podpory Heriberta z Vermandois, který donedávna věznil Karla Prosťáčka a přebíhal mezi Rudolfem Burgundským a Jindřichem Ptáčníkem dle aktuální potřeby. Válka pustošila území Francie i Lotharingie. Lotharingijci pod vedením Giselberta bojovali na Heribertově straně proti králi Rudolfovi.[10] Boje mezi Rudolfem a Heribertem pokračovaly do roku 934, kdy Jindřich Ptáčník vyslal na Rudolfův trůn své vyslance, mezi nimiž byl i Giselbert, aby působili "v Heribertův prospěch" a tak bylo uzavřeno první příměří. V červnu 935 se u řeky Chiers sešel Jindřich Ptáčník, Rudolf Burgundský a jeho jmenovec Rudolf II. Burgundský a uzavřeli smlouvu o přátelství.

Rudolf Burgundský však již v lednu 936 zemřel a novým králem byl v červnu korunován Ludvík Zámořský,[pozn. 2] syn Karla Prosťáčka. Téhož roku zemřel v červenci i Jindřich Ptáčník a nástupcem se stal jeho syn Ota I., který změnil dosavadní pojetí vlády a na rozdíl od svého otce začal prosazovat zvláštní postavení krále, což vedlo k hluboké krizi královské moci. Několik vévodů, mezi nimiž byl i Giselbert,[pozn. 3] Eberhard Franský a Otův bratr Jindřich se snažilo o převrat a byli ochotni riskovat i královraždu. Giselbert se nakonec rozhodl změnit stranu a nabídl přísahu věrnosti Ludvíkovi, který nejdříve odmítl, ale poté ji roku 939 přijal.

U Andernachu se 2. října 939 uskutečnila bitva. Mezi Otovi spojence patřil Heribert z Vermandois, Hugo Veliký, Arnulf Flanderský a Vilém Normandský a i přesto se zpočátku zdálo, že vítězství nebude na jeho straně. Povedený útok dvou franských hrabat změnil situaci. Eberhard zemřel na bitevním poli a Giselbert se na útěku z bitevní pláně utopil v Rýnu.[11] Ota neměl dost sil, aby jeho potomstvo vyhnal z území v Ardénách, ale odebral jim vévodský titul a udělil jej svému mladšímu bratrovi Brunovi, který zastával post arcibiskupa kolínského.[9]

Gerberga po letech věnovala opatství St. Rémy bohaté statky v oblasti Meersenu, aby získala pravidelné modlitby za spásu své duše i duše Giselbertovy.[11]