Gillis van Coninxloo

Gillis van Coninxloo (24. ledna 1544, Antverpy – 4. ledna 1607, Amsterdam) byl vlámský malíř krajin, který hrál důležitou roli v rozvoji severního krajinářství konce 16. století. Gillis van Coninxloo je nyní označovaný jako Gillis van Coninxloo II, ale dříve byl znám jako Gillis van Coninxloo III. Posledních 20 let svého života strávil v zahraničí, nejprve v Německu a později v Nizozemské republice.

Gillis van Coninxloo
Portrét Gillise van Coninxloo, Andries Jacobsz Stock, publikoval 1610 Hendrik Hondius I
Jiná jménaGillis van Coninxloo II, dříve také jako Gillis van Coninxloo III
Narození24. ledna 1544
Antverpy
Úmrtí4. ledna 1607 (ve věku 62 let)
Amsterdam
Národnostvlámská
Povolánímalíř a kreslíř
RodičeJan van Coninxloo
DětiGillis van Coninxloo (III)
PříbuzníHans Van Coninxloo (sourozenec)
Znám jakomalíř krajinář
HnutíCech Svatého Lukáše, Antverpy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Paridův soud s krajinou, ve stylu manýristické krajinomalby

Životopis

Narodil se v Antverpách a studoval u Pietera Coecka van Aelsta, Lenaerta Kroese a Gillise Mostaerta. Po ukončení studia cestoval po Francii. V roce 1570 se stal členem uměleckého spolku Cechu svatého Lukáše v Antverpách. Pracoval zde až do roku 1585. V tom roce se Antverpy dostaly pod vládu Španělska. Coninxloo odešel nejprve odešel do Middelburgu a poté v roce 1587 do německého Frankenthalu, kde působil až do roku 1595. Poté se přestěhoval do Amsterdamu, kde zemřel v roce 1607.[1]

Měl mnoho žáků, mezi něž patří Pieter Brueghel mladší, Govert Govertsz van Arnhem, Willem van den Bundel, Gillis van Coninxloo III., Jonas van Merle, Hercules Seghers a Jacques van der Wijen.[1]

Dílo
Lesní krajina, 1598, Liechtenstein Collection

Coninxloo se řadí k nejvýznamnějším vlámským malířům krajinářům přelomu 16. a 17. století. Ovlivnil tvorbu Jana Brueghela staršího, Pietera Schoubroecka, Roelandta Saveryho a dalších vlámských a nizozemských krajinářů tohoto období.

Jeho rané obrazy krajin byly často provedeny ve stylu severního manýrismu. Koncem devatesátých let 16. století představil Coninxloo nový styl vlámské krajinomalby. Jeho krajina se stromy v popředí připomínající obrazy Albrechta Altdorfera a dunajskou školu téměř nebo úplně znemožňovala panoramatické zobrazení pozadí. Zatímco dřívější lesní krajiny využívaly lesy jako pozadí pro lidskou činnost, van Coninxloo proměnil přírodu v hlavní subjekt. Vytvářel kompozice stromů ve zvětšeném měřítku oproti malým postavám lidí. Forest Landscape (Lesní krajina) z roku 1598 ve sbírce Lichtenštejnského muzea je první prací, která tento styl dovedla do extrému. Oobloha je viditelná pouze v několika skvrnách mezi větvemi a jedna malá lidská postava je skloněná pod velkým stromem.[2] Tento obraz dosahuje velké intenzity díky jemným odstínům hnědé a zelené a zkušené práci se světlem.[3]

Během svého pobytu v Frankenthalu v letech 1588 až 1595 ovlivnil několik známých vlámských malířů, kteří jsou dnes společně označováni jako „Frankenthalská škola“. Historik umění počátku 17. století Karel van Mander psal o Coninxloovi ve své Het schilder-boeck (Malířská kniha) uvedl, že Coninxlooův učitel Pieter Coecke van Aelst byl jeho bratrancem. Uvádí, že v té době nebylo lepšího krajináře a mnoho malířů jeho tvorbu napodobovalo.[2]

Vliv jeho práce se rozšířil v Nizozemsku prostřednictvím jeho návrhů pro velkoplošné tisky, hlavně publikováním rytin grafika Nicolaese de Bruyna a Jana van Londerseela.[4]

Vybrané práce

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gillis van Coninxloo na anglické Wikipedii.

  1. Gillis van Coninxloo na stránkách Nizozemského institutu dějin umění
  2. Vlieghe, 175-176
  3. Gillis van Coninxloo, Forest Landscape, 1598, ve sbírce Liechtenstein Collection
  4. Larry Silver, Peasant Scenes and Landscapes: The Rise of Pictorial Genres in the Antwerp Art Market, University of Pennsylvania Press, 2012, s. 164–165

Literatura
  • Vlieghe, H. (1998). Flemish art and architecture, 1585–1700. Yale University Press Pelican history of art. New Haven: Yale University Press. ISBN 0300070381

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.