Georg Böhm (skladatel)

Prvním Böhmovým učitelem byl jeho otec, kantor a varhaník, který zemřel v roce 1675. Dalším učitelem snad byl Johann Heinrich Hildebrand, kantor v Ohrdrufu, který byl žákem Heinricha Bacha a Johanna Christiana Bacha. Po otcově smrti Böhm studoval na latinské škole v Goldbachu a později na gymnáziu ve městě Gotha, kde absolvoval v roce 1684. 28. srpna 1684 nastoupil Böhm na univerzitu v Jeně. O Böhmových univerzitních letech nebo o jeho životě po absolvování studia není mnoho známo. Znovu se v záznamech objevuje až v roce 1693 v Hamburku.

V roce 1698 Böhm nastoupil po Christianu Florovi jako varhaník hlavního kostela sv. Jana (Johanniskirche) v Lüneburgu, kde pak působil až do své smrti. Oženil se a měl pět synů. V letech 1700 až 1702 se setkal s mladým Johannem Sebastianem Bachem a snad ho i učit. Bach přišel do Lüneburgu v roce 1700 a studoval na Michaelisschule, škole spojené s kostelem sv. Michaela (Michaeliskirche). Carl Philip Emmanuel Bach později v roce 1775 napsal Johankovi Nikolausovi Forkelovi, že jeho otec miloval a studoval Böhmovu hudbu a původní verze dopisu před opravou ukazuje, že jeho první myšlenkou bylo říci, že Böhm byl učitel Johanna Sebastiana.

Dne 31. srpna 2006 bylo oznámeno objevení nejstarších známých Bachových rukopisů; jeden z nich (opis Reinckenovy slavné chorální fantazie An Wasserflüssen Babylon) obsahuje přípis „Il Fine â Dom. Georg: Böhme descriptum ao. 1700 Lunaburgi“. Dom. bit může znamenat buď domus (dům) nebo Dominus (mistr), ale v každém případě to dokazuje, že Bach znal Böhma osobně. Šlo zřejmě o přátelství, které trvalo mnoho let, protože v roce 1727 Bach jmenoval Böhma svým zástupcem pro prodej klávesových partit č. 2 a 3 na severu Německa.

Böhm zemřel 18. května 1733 v pokročilém věku 71 let. Jeho syn Jakob Christian, který by zdědil jeho pozici, zemřel mladý. Místo nakonec přešlo na Ludwiga Ernsta Hartmanna, Böhmova zetě.

Böhm je známý především pro své skladby pro varhany a cembalo (především preludia, fugy a partity). Mnoho z jeho děl je napsáno tak, aby je bylo možno hrát na různé nástroje: určitý kus mohl být hrán na varhany, cembalo nebo klavichord v závislosti na situaci, ve které se umělec ocitl. Böhmova hudba je pozoruhodná pro použití stylu stylus phantasticus, založeného na improvizaci.

Böhmův nejdůležitější příspěvek k severoněmecké klávesové hudbě je chorální partita, rozsáhlá kompozice skládající se z několika variací na určitou chorální melodii. Tento žánr vynalezl a napsal několik partit různé délky a na různé melodie. Pozdější skladatelé žánr přejali, nejpozoruhodnější jsou chorální partity Johanna Sebastiana Bacha. Böhmovy chorální partity obsahují složitou figuraci v několika hlasech nad harmonickou strukturou chorálu. Jeho partity obecně mají rustikální charakter a mohou být úspěšně provedeny buď na varhany, nebo na cembalo.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Böhm na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Böhm na Wikimedia Commons