Geografie Kataru

Katar je poloostrov v Perském zálivu, na severovýchodě Arabského poloostrova. Nachází se mezi 24°32' až 26°10' severní zeměpisné šířky a 50°45' a 51°40' východní zeměpisné délky. Pozemní hranice na jihu se Saúdskou Arábií má délku přibližně 60 km. Katar má mořskou hranici se Saúdskou Arábii, Bahrajnem, Spojenými arabskými emiráty a Íránem.

Katar má rozlohu 11 437 km².[1]

Spor s Bahrajnem o vlastnictví Hawárských ostrovů, několik dalších ostrůvků v moři u pobřeží Kataru a o město Az-Zubára na pevnině byl vyřešen na základě rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora dne 16. března 2001. Od té doby patří Hawárské ostrovy Bahrajnu, námořní hranice vede blízko pobřeží Kataru.[2]

Námořní a pozemní hranice se Saúdskou Arábií byly odsouhlaseny 4. prosince 1965.[1] Přesto vznikl další spor se Saúdskou Arábii o pozemní hranici, který byl v roce 2001 vyřešen. V roce 2008 vznikl další spor o námořní hranici u Chaur al-Udaid.

Námořní hranice se Spojenými arabskými emiráty byla stanovena dne 20. března 1969, krátce předtím, než Katar v roce 1971 vyhlásil nezávislost. V té době již bylo známo několik ropných nalezišť v Perském zálivu a bylo rozhodnuto o společné těžbě přeshraničními nalezišti.[3] Dne 20. září 1969 byla stanovena námořní hranice s Íránem.[4]

Poušť v Kataru

V Kataru je vápencová poušť téměř bez vegetace, zemědělsky je využíváno pouze 28 000 ha půdy, tj. 2,5 procenta rozlohy země. V zemi neexistují celoroční vodní plochy. V zimě někdy déšť způsobí, že poušť lokálně rozkvete. Podzemní sladkovodní voda se nachází pouze v severní polovině, kdežto v jižní části je podzemní voda zasolená (brakická).[5] Na pobřeží se nachází mnoho šotů, slaných jezer. Jsou dočasně naplněná vodou z povodí bez povrchového odtoku, a mají slanou kůru, která brání rychlému odpařování vody.

Na několika místech na pobřeží jsou zbytky mangrovových lesů.[6]

Nejvyšším bodem Kataru je Kurajn Abú al-Baul s nadmořskou výškou 103 metrů.