Genofobie

Jako každá fobie, i genofobie má své příčiny. Ty mohou nastat v důsledku znásilnění, psychického traumatu z dětství, kdy dítě nevědomky bylo svědkem rodičovského sexu nebo scény násilí. Někteří muži a ženy se příliš obávají, zda jsou v posteli dostatečně „dobří“, což často vede k psychickému nepohodlí a úplnému vyhýbání se sexuálnímu kontaktu. Takové obavy jsou často způsobeny nepříjemnými zkušenostmi; u chlapců se fobie může rozvinout po prvním pohlavním styku, pokud se něco během něj „pokazilo“, to může být třeba nedostatečná erekce nebo výsměch jejich partnerky.[3] U dívek a žen se může fobie projevit z důvodu vaginismu, což je stav, kdy se se svaly pochvy samovolně stahují při jakémkoli pokusu o penetraci.[5] Na tomto základně může silná a přetrvávající bolest vést ke vzniku fobie. Muže jakéhokoliv věku zas mohou trápit potíže s erektilní dysfunkcí, které se jeví být taktéž zdrojem genofobie. I když je většina těchto poruch léčitelná, mohou vést k pocitům studu, stresu a komplexu méněcennosti během sexuální činnosti. Chorobný strach ze sexuálního styku se také mnohdy objevuje na pozadí jiných obav, proto existuje celá řada fobií, které jsou často spojovány s genofobií. Některé z nich mohou být:[6]

• nosofobie – strach z nemocí a nákazy
• gymnofobie – strach z nahoty
• tokofobie – strach z těhotenství nebo porodu[7]
• heterofobie – strach z opačného pohlaví

Léčba genofobie vyžaduje pomoc psychologa, psychiatra a podle závažnosti situace rovněž i přítomnost dalších odborníků z oblastí gynekologie, urologie, fyziologie a sexuologie. Tato fobie se buď léčí léky (nejčastěji anxiolytiky ke snížení úzkosti)[4] nebo terapií, která spočívá v podrobném popisu událostí v dětství i dospívání, z čehož lze následně identifikovat možné faktory, které výskyt fobie způsobily.[3][5]