Gelové zvlákňování
Gelové zvlákňování (angl.:gel spinning, něm.: Gelspinnen) je způsob výroby syntetických vláken z molekulárního roztoku.
Technologie je známá od roku 1957, pod tímto označením byla v roce 1979 patentována a prakticky se používá od začátku 80. let minulého století.
Princip
Neorientované, zauzlené uhlíkové řetězce s molární hmotností nad 1 milion se rozpustí v polymerním roztoku. Po zvláknění vzniká ve srážecí lázni síť řetězců s rosolovitým charakterem, která se dá v několika stupních až tisícinásobně dloužit. Vlákna mají zpravidla tím vyšší pevnost, čím nižší je orientace řetězců v roztoku.[1]
Postup výroby při zvlákňování se dá rozdělit na tři části:
- rozpouštění PE při 100 °C
- protlačování roztoku tryskou (otvory o průměru 0,5-1 mm) do studené vodní lázně
- dloužení za studena – sušení – dloužení při cca 140 °C.
Použití
Gelové zvlákňování se používá převážně při výrobě polyethylenových vláken s vysokou tažnou pevností (např. Dyneema ® se specifickou pevností 2,65 GPa a modulem 87 GPa).[2] Na tento způsob se však dá také zvlákňovat např. PAC nebo PVC.[3]
Literatura
Reference
- Princip gelového zvlákňování: http://www.ft.vslib.cz/depart/ktm/files/20071023/TVN_prednaska_4.pdf
- PE vlákna na výztuže kompozitů (německy): http://www.wabensandwich.de/Ausgangswerkstoffe/fasern/polyethylenfasern/index.htm Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine
- Gelové zvlákňování PAC a PVC (německy): http://www.chm.tu-dresden.de/mtc1/Faserstoffe/Vorbereitung2.pdf%5B%5D: