Galileo Ferraris

Galileo Ferraris (31. října 1847 – 7. února 1897 Turín) byl italský fyzik, elektrotechnik, jeden z průkopníků systémů přenosu elektrické energie a vynálezce třífázového indukčního motoru.[1][2][3][4] Publikoval rozsáhlou a úplnou monografii o experimentálních výsledcích získaných o transformátorech s otevřeným obvodem, které navrhli energetičtí inženýři Lucien Gaulard a John Dixon Gibbs. Do historie se tak zapsal Ferrarisovým principem, využívaným například v elektroměrech.

Galileo Ferraris
Narození31. říjen 1847
Livorno Ferraris nebo Livorno
Úmrtí7. února 1897 (ve věku 49 let)
Turín
Místo pohřbeníMonumental Cemetery of Turin
NárodnostSardinské království
Alma materTurínská univerzita
Povolánífyzik, inženýr, vynálezce a politik
Funkcesenátor Italského království
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Ferraris se narodil v Livornu Vercellese (Sardinské království) a získal magisterský titul v oboru strojírenství. Stal se asistentem technické fyziky poblíž italského průmyslového muzea v Regalu.

Objevná činnost a patenty

Ferraris nezávisle zkoumal v roce 1885 točivé magnetické pole. Experimentoval s různými typy asynchronních elektrických motorů. Jeho výzkum a studie vyústily ve vývoj alternátoru, který lze považovat za motor střídavého proudu pracujícího v opačném směru, aby se mechanická (rotační) energie přeměnila na elektrickou (jako střídavý proud).

Dne 11. března 1888 zveřejnil Ferraris svůj výzkum v novinách Královské akademie věd v Turíně (o dva měsíce později získal americký patent Nikoly Tesly, Sériové číslo 252,132). Jeho alternátory fungovaly tak, že vytvářely systémy střídavých proudů, které byly navzájem fázově posunuty a jejich činnost závisela na rotujícím magnetickém poli. Výsledný zdroj polyfázové energie brzy našel široké přijetí. Vynález polyfázového alternátoru je klíčovým objevem v historii elektrifikace, stejně jako výkonový transformátor. Tyto vynálezy umožnily ekonomický přenos energie po drátech na značné vzdálenosti. Vícefázová energie také umožňovala využití vodní energie (prostřednictvím vodních elektráren ve velkých přehradách) na odlehlých místech. Bylo umožněno přeměnit mechanickou energii padající vody na elektřinu, která pak mohla být přiváděna k elektromotoru na jakémkoli vzdáleném místě, kde musela být prováděna mechanická práce. Tato všestrannost vynálezu vyvolala rozvoj sítí pro přenos energie na všech kontinentech světa.

V roce 1889 pracoval Ferraris v italské průmyslové škole elektrotechniky, v první škole toho druhu v Itálii (následně byla začleněna do Politecnico di Torino). V roce 1896 se Ferraris připojil k Italské elektrotechnické asociaci a stal se prvním národním prezidentem organizace.

Ferraris neomezil své výzkumné zájmy pouze na elektřinu. Zkoumal také základní vlastnosti dioptrických přístrojů a zdokumentoval teorie a aplikace v této oblasti, zejména v lékařství. [5]

Pomníky

Město Turín si považuje objevy, které Ferraris učinil. [6] V Královském průmyslovém muzeu v Turíně je instalován příspěvek připomínající jeho vědecké a průmyslové úspěchy. Navíc byla na počest Ferrarise pojmenována jeho jménem avenue. [6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galileo Ferraris na anglické Wikipedii.

  1. Alternating currents of electricity: their generation, measurement, distribution, and application by Gisbert Kapp, William Stanley, Jr.. Johnston, 1893. p. 140. [cf., This direction has been first indicated by Professor Galileo Ferraris, of Turin, some six years ago. Quite independent of Ferraris, the same discovery was also made by Nikola Tesla, of New York; and since the practical importance of the discovery has been recognized, quite a host of original discoverers have come forward, each claiming to be the first.]
  2. Larned, J. N., & Reiley, A. C. (1901). History for ready reference: From the best historians, biographers, and specialists; their own words in a complete system of history. Springfield, Mass: The C.A. Nichols Co.. p. 440. [cf., At about the same time [1888], Galileo Ferraris, in Italy, and Nikola Tesla, in the United States, brought out motors operating by systems of alternating currents displaced from one another in phase by definite amounts and producing what is known as the rotating magnetic field.]
  3. The Electrical engineer. (1888). London: Biggs & Co. p., 239. [cf., "[...] new application of the alternating current in the production of rotary motion was made known almost simultaneously by two experimenters, Nikola Tesla and Galileo Ferraris, and the subject has attracted general attention from the fact that no commutator or connection of any kind with the armature was required."]
  4. Nichols, E. L. Physical Review. [s.l.]: [s.n.], 1897. Kapitola NOTE. Galileo Ferraris, s. 505–506. (anglicky)
  5. G. Reimer (1886). Die Fortschritte der Physik (tr., The progress of physics), Volume 35. Berlin etc.: Deutsche physikalische Gesellschaft etc.. Page 354.
  6. Mappa di Torino – Corso Galileo Ferraris

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.