Gabinius

Gabinius (4. století^? - 374 Brigetio) byl kvádský král ve druhé polovině 4. století, který byl na příkaz Ammiana Marcelliana zavražděn. V některých zdrojích je uváděn jako Vitrodorus[1] syn kvádského krále Viduaria,[2] který vládl až do poloviny 4. století, či byl jeho bratrancem a po porážce Viduaria Konstantinem II. byl zvolen králem.

Pravděpodobně se rozhodl využít války císaře Valentiniana I. proti Alamanům, když v letech 371-372 spolu se Sarmaty, snad Jazygy vydal do Panonie,[3] kde způsobil velké škody. V reakci na to císař Valentinianus I. nařídil posílení provincie Pannonia Valeria stavbou dalších pevností na severní hranici říše. Římské jednotky započali opevňovací práce i na protějším břehu Dunaje, které bylo územím Kvádů a což se Kvádům nelíbilo.[4][5] Celou situaci zhoršil Maximinus, když jmenoval svého syna Ammiana Marcelliana do pozice vévody v provincii Panonia Valeria a tím nahradil Aequitia, který byl ochoten od stavby pevností upustit a který již za to převzal od Kvádů úplatu.[5] Gabinian apeloval na Marcelliana, aby zrušil výstavbu pevnosti a uzavřel s Kvády mírovou smlouvu, ale Marcellian kvádské nabídky ignoroval. Nakonec Marcellianovou odpovědí bylo pozvání Gabiana v roce 374 na jednání do Bregetia. Po skončení jednání na hostině byl Gabinius na příkaz Marcelliana úkladně zavražděn.[6] Tento akt pobouřil Kvády natolik, že nečekaně překročili Dunaj do Panonie, kde zabili mnoho Římanů, kteří byli v té době zaměstnáni sklizní. Ti co nebyli zabití, tak byli odvlečni do zajetí. Celá msta byla téměř korunována zajetím Constantie, dcery Constantia II., cestující tehdy na západ kvůli svatbě s mladým Gratianem. Constantii se před Kvády nakonec podařilo uniknout do Sirmia.[5] Kvádové se v roce 375 spojili s bývalými spojenci Sarmaty a dalšími barbary pustošili a drancovali území na jih od Dunaje. Magister militum v Illyricu Equitius vyslal proti nepřátelům dvě legie, které ale nedokázaly zkoordinovat svůj útok a v boji se Sarmaty byly poraženy.