Fytoftorová kořenová hniloba

1PHYTG

Phytophthora de Bary (syn. Blepharospora Petri, aj.).

Kořenová hniloba rododendronu způsobená P. cinnamomi. Střední Čechy, 2003 (foto M. Mrázková, K. Černý)

Tisíce druhů krytosemenných a méně často i nahosemenných rostlin (jehličnanů)[1].

Obecně lze říci, že jde o organismy napadající obvykle značné spektrum hostitelů – u mnoha z nich jsou známy desítky, stovky a někdy i přes tisíc hostitelů (např. u P. cinnamomi[2]), jsou však známy i druhy značně specializované – např. P. ×alni. Velmi běžným hostitelem mnoha těchto patogenů je např. pěnišník a další druhy vřesovcovitých, ze kterých např. jen v ČR bylo izolováno devět druhů rodu Phytophthora[3].

Kolonie P. cryptogea na médiu PDA (foto K. Černý)

Hniloby kořenů a krčků rostlin způsobované fytopatogenními oomycety (zejména tzv. půdními druhy r. Phytophthora – např. P. ×alni, P. cinnamomi, P. plurivora, P. cambivora, aj.) se navenek projevují zejména poškozením nadzemních částí – vadnutím, žloutnutím a zmenšením listů a posléze chřadnutím hostitelů a jejich odumřením[4].

• Kořeny napadených rostlin jsou charakteristické hnědavou až černou barvou, redukovaným větvením a absencí kořenového vlášení.
• Napadení krčku se projevuje rezavým až hnědavým zbarvením vodivých pletiv a spodních vrstev kůry; nekrózy mají často jazykovitý charakter a mohou u plně vrostlých dřevin dosahovat až několik metrů nad krček. Napadení krčku je u dřevin často doprovázeno charakteristickými výtoky pigmentů v prasklinách borky nad nekrotizovanými pletivy. Napadení je velmi nebezpečné a často vede k rychlému odumření dřeviny.
• Listy napadených rostlin vadnou a postupně dochází k jejich chlorotizaci. U dlouhodobě napadených dřevin dochází v průběhu let ke zmenšení listů.
• Napadené rostliny v závislosti na intenzitě napadení postupně krní a dříve či později odumírají. U dřevin je typické postupné řídnutí olistění, prosychání korun, redukce přírůstku a celkové chřadnutí. Napadení vede v mnoha případech k výraznému poškození dřevin až k jejich odumření.

Možnost záměny

Česká sbírka fytopatogenních oomycetů, ukázka

Záměna je možná např. s poškozením kořenů v důsledku zaplavení a hypoxie, napadení kořenů patogenními houbami, háďátky a dalšími organismy[1],[4].

Druhy r. Phytophthora, způsobují celosvětové ekonomice každoročně ztráty mnoha miliard dolarů a patří mezi nejcitovanější parazity rostlin vůbec[1]. Druhy způsobující hniloby kořenů jsou zodpovědné například za současnou ekologickou katastrofu v Austrálii (P. cinnamomi) masové odumírání mnoha taxonů dřevin v různých částech světa včetně Evropy a ČR (P. alni, P. lateralis, P. austrocedrae, P. plurivora, P. cambivora a další) a mnohé další závažné problémy. Z důvodu snadného šíření se svými hostiteli patří zároveň mezi nejvíce invazní organismy světa. Např. na území ČR bylo nalezeno přes 20 nepůvodních druhů r. Phytophthora[5], které jsou uloženy v České sbírce fytopatogenních oomycetů (ČSFO). Velmi často lze nalézt např. v ČR běžně rozšířenou plíseň olšovou (P. ×alni), způsobující významné škody v břehových a lesních porostech[6].

Patogeny z r. Phytophthora patří obvykle mezi biotrofní parazity. Půdní druhy r. Phytophthora jsou svým šířením a ekologií významně vázány na vodu, proto často dochází k poškozením rostlin zejména v příliš zamokřených podmínkách či po přelití. Mnohé druhy vytvářejí pohlavní i nepohlavní spory, u některých je dosud známo pouze nepohlavní rozmnožování. Pohlavní spory, tzv. oospory, slouží k rekombinaci genetické informace a rovněž vzhledem k tlusté stěně mohou přežívat delší dobu v dormantním stavu. Nepohlavní spory jsou dvojího typu. Dvoubičíkaté zoospory slouží primárně k vertikálnímu šíření v čase, druhý typ spor, obvykle kulovité a tlustostěnné chlamydospory, slouží k přežívání nepříznivých podmínek (např. sucho, absence hostitele, použití fungicidů) a mohou přežít i několik let[1].

Půdní druhy z rodu Phytophthora se typicky šíří na dlouhé vzdálenosti s rostlinným materiálem jako jeho biologické znečištění[1],[7]. Další možnosti šíření jsou spolu s dopravní mechanizací, pracovními nástroji, na podrážkách obuvi, spolu s infikovaným substrátem apod. V rámci lokality se patogen může šířit vodou pomocí aktivně se pohybujících dvoubičíkatých zoospor. Pletiva hostitelských rostlin zoospory vyhledávají pomocí chemotaxe[1].

Vzhledem k nebezpečnosti patogenů z r. Phytophthora a potenciálně velkým škodám je vždy vhodné nezanedbávat preventivní opatření.

Česká sbírka fytopatogenních oomycetů (ČSFO) [8] byla založena v roce 2005 ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. v Průhonicích a od roku 2012 je součástí Národního programu konzervace a využívání genových zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu. Sbírka slouží k uchování kmenů významných fytopatogenních plísní náležejících do rodů Phytophthora a Pythium (Eukaryota: Chromalveolata: Stramenopila: Oomycetes) izolovaných v ČR. V současné době je ve veřejné části sbírky uloženo přes 350 kmenů celkem 33 druhů oomycetů. Celkem, včetně neveřejné části, sbírka obsahuje téměř osmi set kmenů.

Česká sbírka fytopatogenních oomycetů spolupracuje s řadou výzkumných pracovišť v Evropě – např. ze Švýcarska, Německa, Finska, Irska, Litvy, Nizozemska či Polska. Sbírka patří svého druhu k největším ve středoevropském prostoru a je nejvýznamnější veřejnou sbírkou fytopatogenních oomycetů v rámci celé postkomunistické Evropy.

V ČSFO jsou zejména uloženy izoláty nepůvodních invazních druhů patogenů jako je např. Phytophthora ×alni způsobující zásadní škody v porostech olšin v Evropě, P. cinnamomi patřící mezi nejvíce invazní organismy světa, P. plurivora, která je významným patogenem v řadě ekosystémů a rychle se šíří např. v lužních lesích, karanténní P. ramorum a mnoho dalších významných patogenů např. P. cactorum, P. citrophthora, P. cambivora, P. cryptogea [5][9]. Izoláty těchto a dalších oomycetů byly získány z celkem 114 různých druhů a kultivarů lesních, okrasných a ovocných dřevin, okrasných květin a dalších hostitelů  z nejrůznějších typů porostů a výsadeb v rámci celé ČR. Aktuální seznam izolátů uložených ve sbírce je dostupný na webových stránkách VÚKOZ.