Fridrich Hannibal z Thurn-Taxisu

Jeho otec byl Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu (1769–1831), matka byla Marie Eleonora z Lobkovic (* 22. dubna 1770, Praha – 9. listopadu 1834, Loučeň) a měl pět sourozenců: Karel Anselm (1792–1844), August Maria Maxmilián (1794–1862), Josef (1796–1857), Karel Theodor (1797–1868), Vilém (1801–1848).

Friedrich Hanibal se roku 1831 oženi s Marií Antonií Aurorou hraběnkou Batthyány von Német-Ujvár a měli spolu sedm dětí.

Vojenskou kariéru započal v roce 1809 v saské armádě a v roce 1814 přešel do rakouské armády v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). V roce 1815 se účastnil tažení na Paříž. V roce 1821 byl u císařské kavalérie povýšen do hodnosti rytmistr a v roce 1829 byl povýšen na majora. V roce 1830 byl krátkodobě adjutantem guvernéra pevnosti Mainz, Ferdinanda von Württemberg. V roce 1833 byl povýšen do hodnosti plukovníka a to bylo spojeno s vlastnictvím pěšího pluku. V roce 1840 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení jezdecké brigády v Prostějově. V roce 1842 převzal velení nad pěší brigádou v Praze. Po jmenování do hodnosti polní podmaršálek mu bylo v lednu 1848 svěřeno velení nad záložní divizí II.armádního sboru ve válce za italskou nezávislost.

Při tažení v roce 1848 sloužil ve II. sboru pod Konstantinem d’Aspre. Jeho jednotky se účastnily bitvy u Volta a při vstupu do Milána. V roce 1849 se účastnil bitvy u Novary a po bitvě se jeho jednotka vrátila do Prahy. V roce 1850 procestoval Švédsko a v roce 1851 se stal vojenským velitelem města Linz. Ve stejném roce se stal majitelem 50. pěšího pluku. V dubnu 1854 byl povýšen do hodnosti generál kavalérie. Stal se nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty. Zemřel 17. ledna 1857 na tyfus a byl pohřben na hřbitově Santa Lucia u Vicenzi po boku svého bratra.