Fricův mlýn

Nový Fricův mlýn

První z osmi doložených mlynářů Friců, Johann Frietz, se narodil 21. června 1691 a působil jako mlynář v Moravské Chrastové. Franz Frietz působil v Zářečí, Ignatz Fritz v Březové, Valentin Fritz v Boskovicích a Emanuel Fritz v Drnovicích. Vodní mlýn v Dědicích nesl na štítě letopočet 1600 a původně patřil k arcibiskupskému panství.[2] V roce 1858 mlýn od mlynáře Kummera[6] koupil Emanuel Fritz.[7] V rodině Friců mlýn zůstal až do znárodnění provedeného k 1. červenci 1959 zpětně 1. ledna 1953.[8][9][10] Florian Fritz, který se na začátku 80. let 19. století stal nástupcem Emanuela Fritze,[11] k mlýnu roku 1898 od olomouckého arcibiskupství přikoupil vedle stojící pilu.[12][13]

• 
  Starý Fricův mlýn a rybníček v zimě na začátku 20. století
• 
  Stará pila vedle mlýna na začátku 20. století
• 
  Starý Fricův mlýn na začátku 20. století, 1. polovina desátých let

V roce 1911 Florián a Amálie Fricovi mlýn prodali svému synovi Josefu Fricovi[14] a jeho manželce Filoméně Fricové.[15][16] Hlavně během prvních let po skončení 1. světové války panovaly příznivé podmínky pro rozvoj mlynářského odvětví. Byly rozšiřovány stávající provozy a byla prováděna i výstavba nových mlýnů. Poté následovalo určité pozastavení tohoto vývoje, protože trh byl v polovině 20. let nasycen.[17] Také ve Fricově mlýně došlo k provádění modernizace.[18][19][20][21][22] Původní čtyři kola na vrchní vodu nahradily dvě horizontální Francisovy turbíny postavené v místě bývalé lednice.[23][24][25] Při této modernizaci vznikl na řece nový jez.[26][27][28] Byla zřízena hamovní značka a vedle mlýna byl přes náhon v 1. polovině 20. let postaven železobetonový most.[29][30] Na konci 20. let 20. století získal areál po vyhoření staré pily[31] novou pilu.[32][33][34][35] Po 2. světové válce byla v roce 1948 na firmu Josef Fric pila a obchod dřevem zavedena národní správa a o něco později okolo poloviny 20. století pila zanikla.[36][37]

Rekonstrukce mlýna

Rybníček před mlýnem, bez data (30. -40. léta 20. století)

Od 1. ledna 1925 byl mlýn po celou druhou polovinu 20. let pronajímán. Prvním nájemcem byl František Pavlíček, druhým známým nájemcem byl Jan Pírek.[38] 21. března 1930 mlýn vyhořel a prošel rekonstrukcí. Žádost o povolení přestavby vyhořelého mlýna podal Josef Fric 2. května 1930.[39] Původní půdorys základu zůstal zachován. Novostavba měla mít dvě patra.[40][41][42][43][44] Kolaudace mlýna po jejím dokončení proběhla v roce 1931.[45]

Dědice téhož roku v březnu postihla velká povodeň. Mezi škodami způsobenými ve dnech 22. a 23. března 1931 byla i odplavená opěrná zeď při jezu Josefa Frice. Došlo k poškození jezu a protržení mlýnského náhonu na několika místech.[46][47][48][49]

Výřez z plakátu se záběrem mlecí podlahy Fricova mlýna vydaným po jeho rekonstrukci

V roce 1932 byla provedena revize vodního díla.[50][51][52] Byl stanoven rozsah vodního oprávnění a proveden zápis do vodní knihy Dědic. Mlýny Josefa Frice v Dědicích, Anežky Tomáškové v Dědicích a Jaromíra Součka ve Vyškově mezi sebou navzájem souvisely, takže vzdutá voda u Součkova jezu zasahovala do podkolí mlýna Tomáškové a voda od mlýna Tomáškové do podkolí Fricova mlýna. Mlýny mezi sebou byly spojeny průběžnou nivelací.[53][54][55]

V roce 1939 byl mlýn zapsán do mlynářského rejstříku.[56][57][58][59]

V roce 1941 mlynářskou živnost po Josefu Fricovi převzal Jaroslav Fric.[60] Začátkem 40. let 20. století byla vedle pily postavena bednárna.[61][62][63]

V roce 1943 přešel mlýn odstupní smlouvou z Josefa Frice na Jaroslava Frice.[64] Správcem pily se v roce 1943 stal manžel Filomeny Fricové, dcery Josefa Frice, Adolf Verner.[65] Téhož roku byl provoz mlýna úředně zastaven a výroba zde byla obnovena až po skončení války.[66] Od 30. června 1951 zde pracoval Jaroslav Fric jako vedoucí u Hospodářského družstva ve Vyškově.[67][p 1][68]

V roce 1953 převzal areál Mlýnský podnik.[69] Mlynářským pomocníkem v 50. letech 20. století, kdy mlýn spadal pod Středomoravské mlýny a pekárny, n. p., Brno,[70] byl Jan Urbanec.[71][72]

V 80. letech až do roku 1991 mlýn spravoval státní podnik Mlýnský průmysl Kyjov.[73]

Mlýn je zděný, vícepodlažní. Stavba vedle stojícího domu byla dokončena v roce 1924.[74] Voda k němu vedla náhonem, který začínal na řece v místech jezu se dvěma stavidly, a vedl vantroky do turbínové kašny. Poté se voda odtokovým kanálem vracela zpět do řeky.[2]

• 
  Fricův jez (splav) na řece Hané v Dědicích, bez data (asi 30. léta 20. století)
• 
  Jez v Dolním Závodí na řece Hané, bez data (30. léta 20. století)
• 
  Mlýn Josefa Frice, po rekonstrukci, bez data (30.–40. léta 20. století)
• 
  Prostranství před mlýnem s vozy, koni a mleči, bez data (30.–40. léta 20. století)
• 
  Prostranství před mlýnem s vozy, koni a mleči, pohled do Uličky, bez data (30.–40. léta 20. století)
• 
  Prostranství před mlýnem s vozy, koni a mleči, pohled do Uličky, bez data (30.–40. léta 20. století)
• 
  Fricova pila, bez data (asi 30. léta 20. století)
• 
  Fricova pila, bez data (30. nebo 40. léta 20. století)
• 
  Fricova pila, bez data (asi 30. léta 20. století)
• 
  Nový Fricův mlýn, bez data (začátek 40. let 20. století)
• 
  Nová pila Josefa Frice, bez data (30. léta 20. století)
• 
  Nová pila Josefa Frice, bez data (30. léta 20. století)
• 
  Nová pila a bednárna Josefa Frice, bez data (40. léta 20. století)
• 
  Bednárna, mlýn od jihovýchodu, bez data (40. léta 20. století)
• 
  Bednárna vedle pily a přístřešek na sušení dřeva, bez data (40. léta 20. století)
• 
  Bednárna vedle pily a přístřešek na sušení dřeva, bez data (40. léta 20. století)
• 
  Vnitřní prostory bednárny, bez data (40. léta 20. století)
• 
  Jez pod mostem přes Hanou v Dědicích (před 1965)
• 
  Fricův jez na Hané, bez data (1967)
• 
  Zimní pohled na jez na Hané s topoly a dědický kostel (1983)