Frederick Leighton
Frederick Leighton (3. prosince 1830, Scarborough, Severní Yorkshire – 25. ledna 1896, Londýn) byl anglický viktoriánský malíř a sochař. Jeho dílo zahrnuje především historické malby, dále portréty mužů viktoriánské epochy, mytologické malby aktů, ale také plastiky. Maloval velmi sytými a výraznými barvami a jemnými odstíny. Byl pokračovatelem prerafaelitů a současníkem malíře Alma-Tademy.
Frederic Leighton | |
---|---|
autoportrét | |
Rodné jméno | Frederic Leighton Leighton |
Narození | 3. prosince 1830 Scarborough Spojené království |
Úmrtí | 25. ledna 1896 (ve věku 65 let) Londýn |
Místo pohřbení | Londýn |
Národnost | Angličané |
Alma mater | Berlínská akademie umění Akademie krásných umění Royal Academy of Arts |
Povolání | malíř, sochař, politik a kreslíř |
Ocenění | Královská zlatá medaile (1894) Římská cena Řád čestné legie Řád za zásluhy v oblasti umění a věd Knight Bachelor |
Rodiče | Frederick Septimus Leighton a Augusta Susan Nash |
Příbuzní | Alexandra Orr (sourozenec) |
Funkce | President of the Royal Academy of Arts (1878–1896) člen Sněmovny lordů |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Leighton se narodil v Scarboroughu 3. prosince 1830. Malířství se vyučil u Eduarda von Steinle a Giovanniho Costy. Ve Florencii studoval italské renesanční mistry a roku 1852 zde namaloval obraz Cimabuova Madona vezená ulicemi Florencie. Obraz byl vystaven v Královské akademii a sklidil takový úspěch, že jej zakoupila královna Viktorie za 600 guinejí. Léta 1855-1859 strávil v Paříži, kde se setkal s Ingresem, Delacroixem, Corotem a Milletem, jejichž umění hluboce obdivoval. Roku 1860 se vrátil do Anglie a roku 1864 byl zvolen za člena královské akademie. V letech 1878-1896 byl jejím prezidentem.
Do roku 1870 začal pod Leightonovým vedením Frederick Hollyer fotografovat a publikovat díla prerafaelitů, mezi kterými byli mimo jiné Edward Burne-Jones, George Frederic Watts, Simeon Solomon nebo Dante Gabriel Rossetti.[1][2] Zvláště jeho fotografie kreseb byly chváleny pro svoji vysokou kvalitu, doslova "je šlo jen stěží odlišit od těch skutečných". Jednou z nejznámějších byla studie tří hlav Burna-Jonese pro The Masque of Cupid.[2]
Roku 1878 byl ve Windsoru pasován na rytíře, a v roce 1896 byl jmenován baronem. Z tohoto titulu se však netěšil dlouho, protože následující den zemřel na anginu pectoris. Protože neměl potomka, jeho titul v ten okamžik zanikl.
Výběr děl
- Brunneleschiho smrt, 1852
- Nesení Cimabuovy Madony ulicemi Florencie, 1853-1855
- Rybář a siréna, asi 1856-1858
- Objevení mrtvé Julie, kol. 1860
- Mateřské líbánky,1864
- Matka a dítě, 1865
- Actea, nymfa na pobřeží, 1868
- Daidalos a Ikaros, 1869
- Herakles bojuje s Thanatem o tělo Alkestis, 1871-1872
- Řekyně sbírající oblázky u moře, 1871
- Teresina, 1872
- Hudební lekce, 1877
- Atlet zápasící s Pýthonem, 1877
- Nausikaá, 1879
- Světlo v harému, 1880
- Ženatý, 1882
- Zajetí Andromaché, 1889
- Lázeň Psýché, 1890
- Zahrada Hesperidek, 1892
- Plamenný červen, 1895
- Podobenství o moudrých a pošetilých pannách
- Phoebe
- Koupající se
- Leightonovy fresky
Zajímavost
Leighton byl prvním malířem, který v roce 1896 obdržel šlechtický titul. Současně drží "rekord" v nejkratší době po kterou tento titul trval. Druhý den po jeho udělení totiž zemřel na anginu pectoris, a jelikož nebyl ženatý, jeho titul zanikl.[3]
Galerie
- Rybář a syrény (1856-1858)
- Antigone
- Zahrada Hesperidek (1892)
- Desdémone
- Návrat Perséphone
- June flamboyante
- Ifigenie (1884)
- Osamělost
- Dafneforia (1874-1876)
- Mojžíš nalézá zemi zaslíbenou
Odkazy
Reference
- Concise Grove Dictionary of Art, "Frederick Hollyer"
- Wildman, Edward Burne-Jones, str. 197-198
- Peerage records. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2010-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22.
Literatura
- Wildman, Stephen: Edward Burne-Jones: Victorian Artist-Dreamer, Metropolitan Museum of Art, 1998, ISBN 0-87099-859-5
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Leighton na Wikimedia Commons
- Answers.com "Frederick Hollyer" [online]. Oxford University Press [cit. 2008-08-31]. Dostupné online. (anglicky)