František Zíka

Pocházel z rodiny hajného. Vystudoval rolnickou školu v Českých Budějovicích, pak lihovarnickou školu v Praze (uvádí se i jako absolvent vyšší hospodářské školy v Libverdě[3]). Působil jako hospodářský správce na různých panstvích v Čechách. Koncem 19. století představoval výraznou postavu agrárního hnutí v Slezsku. Angažoval se v Ústřední hospodářské společnosti založené roku 1895 (od roku 1897 byl jejím tajemníkem[3]). Roku 1901 založil organizaci Politická hospodářská jednota (též Jednota českých hospodářských společenstev ve Slezsku) jako předstupeň ke vzniku politické strany mezi českojazyčným obyvatelstvem v této části Českých zemí. Stál u zrodu několika slezských hospodářských spolků a odborných škol. V roce 1906 založil a pak delší dobu redigoval list Zemědělské a družstevní rozhledy.[4][5]

Od roku 1918 do roku 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění[6] za Republikánskou stranu československého venkova. Profesí byl přednostou ústředí hospodářských společenstev.[7]

Angažoval se v přípravách plebiscitu na Těšínsku a v otázce připojení Hlučínska k ČSR.[3] Počátkem 20. let podporoval vydávání listu Ślazak v Czechoslowacyi, který cílil na národnostně nevyhraněné česko-polské obyvatelstvo na Těšínsku.[8] V roce 1920 se stal prezidentem Slezské zemědělské rady v Opavě a ředitelem zemědělského ústavu v Bratislavě. V roce 1924 se usadil v obci Štítina, kde koupil zbytkový šlechtický statek.[5] Podílel se na založení Zemědělské jednoty ČSR. Roku 1926 byl povolán na Slovensko, kde řídil Ústřední družstvo v Bratislavě.[3]

Zemřel v prosinci 1931, ve slezské zemské nemocnici v Opavě.[3] V jiných zdrojích je mylně uváděno místo úmrtí Štítina.[9]