František Lehovec

Mezi roky 1956 a 1961 studoval Stavební fakultu Českého vysokého učení technického v Praze, na níž svoji diplomovou práci obhájil s vyznamenáním. Roku 1971 pak následně dokončil i doktorské studium obhajobou disertační práce na téma „Příspěvek k navrhování netuhých vozovek“. Rok poté (1972) se stal ředitelem Ústavu dopravního inženýrství hlavního města Prahy (ÚDI). Sedm let nato (1979) byl jmenován do vědecké rady Stavební fakulty své alma mater a táž komise následně roku 1980 schválila jeho jmenování profesorem, jímž se stal o dva roky později (1982). Počínaje rokem 1985 vedl na stavební fakultě ČVUT v Praze Katedru silničních staveb a to až do roku 2009, kdy ho vystřídal Ludvík Vébr. Souběžně s tím od roku 2005 přednášel na Dopravní fakultě téže vysoké školy.[1]

Když se začátkem sedmdesátých let 20. století opětovně osamostatnila Česká silniční společnost, stal se profesor Lehovec roku 1991 jejím předsedou a tuto funkci vykonával po dobu pětadvaceti let do roku 2016. Tehdy mu Společnost u příležitosti jeho životního jubilea (80 let) jako prvnímu udělila Zlatou medaili profesora Špůrka za zásluhy o rozvoj České silniční společnosti.[1]

Od roku 2002 až do své smrti, tedy po dobu šestnácti let, zastával v Průhonicích na předměstí Prahy, kde bydlel, funkci místostarosty.[2]

Vedle příspěvků na konferencích se podílel na přípravě:

• ADÁMEK, Jan; BALCAR, Zdeněk; HÖFLER, Martin; JAREŠ, Martin; KADLEC, Vladimír; KOČÁRKOVÁ, Dagmar; LEHOVEC, František, a další. Městský okruh: vklad pro nové tisíciletí: dopravní urbanismus v Praze. 1. vyd. Praha: IDS Praha, 2015. 93 s. ISBN 978-80-260-8623-9.
• KAUN, Miroslav; LEHOVEC, František. Pozemní komunikace 20. 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004. 233 s. ISBN 80-01-02874-7.

Vedle toho se též především k problematice dopravy vyjadřoval do médií (například do České televize[3] nebo pro Hospodářské noviny[4]).