František Kašík

Narodil se v Polné nedaleko Německého Brodu na Českomoravské vysočině, v dětství se však s rodinou odstěhoval do Prahy. Absolvoval reálku na Žižkově, poté krátce studoval na Českém vysokém učení technickém. Když 28. července 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, byl krátce poté odveden do rakousko-uherské armády k povinné vojenské službě a zařazen k dělostřeleckému pluku č. 3 nasazenému v pevnosti Přemyšl v Haliči, na východní válečné frontě. Po dobytí pevnosti v březnu 1915 se dostal do ruského zajetí.

Následně se přihlásil do nově vznikajících československých legií, se kterými po bolševickém převratu v Rusku absolvoval tzv. Sibiřskou anabázi, cestu československých legionářů pro Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, a poté lodí kolem Asie do Evropy do nově vzniklého Československa, kam dorazil v červenci 1920. Dne 5. dubna 1921 se civilně oženil s Eliškou roz. Klusáčkovou z Polné, s níž měl několik dětí.

Vstoupil do nově vytvořené Československé armády a byl zaměstnán u ředitelství Zemského vojenského velitelství v Praze. V letech 1923 až 1925 pak svou pozici opustil, aby řídil výstavbu Vojenské muniční továrny v Poličce.

Roku 1935 byl pak v pozici majora povolán na Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP)[3] a pověřen velením 4. podskupina: vnitřního zařízení II.b stavebně-administrativní skupiny. ŘOP bylo pověřeno budováním rozsáhlého opevňovacího systému podél hranice s Nacistickým Německem a některými dalšími sousedními zeměmi, především prostřednictvím budování sítě betonových bunkrů a dalších vojenských objektů. Stal se autorem koncepcí několika ženijních opevňovacích systémů, z nichž nejvýznamnější a později nejpoužívanejší byl tzv. rozsocháč,[4] statická ocelová protitanková překážka, vzniklá de facto ze zdokonalení koncepce zátarasu typu španělský jezdec. Rozsocháč se pro svou jednoduchost a zároveň mimořádnou účinnost a bojovou odolnost stal posléze široce rozšířenou koncepcí.[5] Rovněž Kašík navrhl také speciální heslový zámek pro poklopy kabelových komor a další zařízení.

Rozsocháče před pevností Babí nedaleko Trutnova

Po tzv. Mnichovské dohodě a pozdějším obsazení Druhé republiky armádou nacistického Německa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava Kašík armádu opustil. Jakožto vlastenec a důstojník se zapojil do organizace Obrana národa sdružující primárně někdejší vojáky československé armády v odbojové činnosti proti německým okupantům. Těžce jej prý trápilo vědomí, že jím navržený rozsocháč byl během vypuknuvší druhé světové války široce používán německou armádou.

Po osvobození Československa roku 1945 se vrátil do Československé armády, v dubnu 1947 byl pak přeložen do zálohy a nedlouho poté armádu opustil. Své stavební zkušenosti následně uplatnil při práci v památkové péči, během 50. letech působil mj. při opravách Pražského hradu a přilehlého Jeleního příkopu či na výstavbě stavbě Laterny magiky v Praze, dokončené roku 1959.

V roce 1962 odešel do penze.

František Kašík zemřel 18. září 1969, patrně v Praze.

• KNOBLOCH, Iva a VONDRÁČEK, Radim. Design v českých zemích 1900-2000: instituce moderního designu. V Praze: Academia, 2016. s. 319. ISBN 978-80-7101-157-6.
• Eduard Stehlík: Lexikon těžkých objektů č.s. opevnění z let 1935 - 1939, FORTprint, 2001 1. vydání, ISBN 80-86011-13-5.

• Seznam účastníků Sibiřské anabáze, F. Kašík (Čs. legionář, 1919)