František Štorek

František Štorek měl od dětství vztah k práci s kovem, protože jeho otec a strýc vlastnili kovářskou dílnu, která dodávala ozdobné secesní dekorativní prvky. Po smrti otce tuto dílnu zdědil. Vyučil se na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a v roce 1952 odešel František Štorek studovat Akademii výtvarných umění do Prahy. Tam v letech 1953 – 1959 studoval u profesorů Jana Laudy a Vincence Makovského. Poté v letech 1964 – 1967 zakončil studia uměleckou aspiranturou u profesorů Karla Hladíka a Karla Lidického. Po studiích se na trvalo usídlil v Praze. Na AVU se též seznámil s malířkou Jaroslavou Pešicovou, se kterou se později oženil. Jejich umělecká tvorba se vzájemně symbioticky doplňuje a prolíná.

• 1966 Country prix, Madurodam, Haag
• 1967 Cena ČFVU, I. pražský salon
• 1973 Cena mezinárodního bienále drobné plastiky, Budapešť
• 2003 CENA MASARYKOVY AKADEMIE UMĚNÍ (in memoriam)

Ikarus, Prokešovo náměstí Ostrava

Umělecký život Františka Štorka prošel několika etapami. Jeho prvotní tvorbou po dokončení AVU byly sochařské portréty (1960-1962) v následujícím období do roku 1967 dominují kamenné nebo železné sochy svařované ze silných plátů, které jsou svým pojetím spíše nefigurální povahy.[1] Roku 1967 se zúčastnil prvního ročníku Mezinárodního sympozia prostorových forem Ostrava. Po okupaci a nástupu normalizace řada soch skončila ve šrotu, ale invencí hlučínského rodáka Ing. arch. Mojmíra Sonnka, který v době likvidace sochařského parku pracoval na útvaru hlavního architekta města Ostravy, se podařilo Štorkovu sochu umístit u hlučínské základní školy, kde přečkala do roku 2013.[2] V roce 1968 nastává v jeho tvorbě přechod směrem k figurální tvorbě, které se věnoval plně od roku 1969 až do své smrti.

Jména jeho soch ukazují, že byl značně inspirován antikou a řeckou mytologií. Těsně před svým úmrtím dokončil práce na svém životním díle - tři a půl metrové bronzové soše Ikara, jež se tyčí nad kašnou Prokešova náměstí před Novou radnicí v Ostravě.

Jeho díla byla s úspěchem vystavována ve známých českých galeriích a ke konci 80. let měl František Štorek i několik samostatných výstav v Belgii a Francii.

• František Štorek, 1966, Vachtová Ludmila, kat. 4 s., Galerie mladých, Mánes, Praha
• Mezinárodní sympozium prostorových forem. Katalog výstavy. Ostrava 1967 (text Evžen Tošenovský)
• František Štorek: Sochy 1967 – 1971, 1971, Boučková Jitka, kat. 4 s., Východočeská galerie v Pardubicích
• Štorek, 1971, Baleka Jan, kat. 24 s., Mladá fronta Praha
• František Štorek: Plastiky, 1987, kat. 4 s., Dílo – podnik Českého fondu výtvarných umění, Praha
• František Štorek, 1991, B.P.–L., Buchsbaum Maria, Procházka Václav, kat. 16 s., Galerie Peithner-Lichtenfels Praha, Vídeň
• František Štorek: Plastiky, 1992, Procházka Václav, kat. 6 s., Galerie d, Praha
• František Štorek: Sochy, 1994, Procházka Václav, kat. 4 s., Galerie Fronta Praha
• František Štorek: 1999, 1999, Procházka Václav, kat. 4 s.
• František Štorek: Ikaros, 1999, Petrová Eva, kat. 4+2 s.
• František Štorek na Ostravsku, 1999, kat. 4+4 s., Galerie výtvarného umění v Ostravě
• TETIVA, Vlastimil. František Štorek. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2002. 4 s. ISBN 80-85025-34-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Štorek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Štorek
• František Štorek v informačním systému abART