François-Joseph Gossec

Byl synem rolníka. Jelikož od dětství vykazoval výrazný hudební talent stal se sboristou v katedrále Notre-Dame v Antverpách. Do Paříže přišel roku 1751 a byl tam žákem skladatele Jeana-Philippa Rameaua. Svého učitele také vystřídal v řízení orchestru, který financoval generál Alexandre Le Riche de La Pouplinière, bohatý amatérský hudebník a milovník a mecenáš hudby. Tento orchestr rovněž řídil český skladatel Jan Václav Stamic.

V roce 1751 se stal členem zednářské lóže Réunion des Arts, ve které byli členy také Étienne-Nicolas Méhul a Luigi Cherubini. V roce 1758 se oženil se zpěvačkou Marie-Elisabeth Georgesovou. Syn Alexandre-François-Joseph se jim narodil v roce 1760.

Gossec si vzal za svůj cíl oživení instrumentální hudby ve Francii. První jeho symfonie byla provedena v roce 1754. 6 symfonií pak publikoval v roce 1756 jako op. 3. V 25 letech se rozhodl složit monumentální dílo: Messe des morts (Requiem). V květnu roku 1760 byla tato 90 minut trvající smuteční mše poprvé provedena v klášteře jakobínů v Rue Saint-Jacques v Paříži a učinila Gosseca přes noc slavným.

Litografie Julese Boillyho z roku 1823

V letech 1762–1769 řídil orchestr Louise V. Joseph de Bourbon-Condé a v roce 1766 ještě také orchestr prince Louise François I. de Bourbon. Oba orchestry přivedl na vrcholnou úroveň. V roce 1770 založil serii koncertů Concert des Amateurs o tři roky reorganizoval tradiční řadu koncertů Concert Spirituel. Na těchto koncertech uváděl svá vlastní díla, ale i díla svých současníků, zvláště pak symfonie Joseph Haydna.

V roce 1778 navštívil Gosseca Wolfgang Amadeus Mozart a v dopise svému otci jej nazýval svým přítelem. Od roku 1778 působil na Académie de Musique nejprve jako sborový dirigent a od 1780 jako druhý ředitel. Od roku 1784 stál také v čele École royale de chant založené baronem Louis Auguste Le Tonnelier de Breteuil. Po roce 1780 upadal Gossecův zájem o symfonickou hudbu a začal se více věnovat opeře. V této práci však nebyl příliš úspěšný. Částečně to bylo způsobeno slabostí použitých libret, ale také tím, že toto hudební pole v Paříži zcela ovládali André Ernest Modeste Grétry a Christoph Willibald Gluck.

Přes podporu ze šlechtických kruhů byl skladatel nadšený idejemi Francouzské revoluce. Stal se oficiálním skladatelem Francouzské republiky a autorem mnoha reprezentativních děl pro revoluční slavnosti. Spolu s Etiennem Méhulem byl dirigentem orchestru Národní gardy a v roce 1795 byl jmenován inspektorem právě založené Pařížské konzervatoře. Byl jmenován členem Akademie krásných umění a byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Po porážce Napoleona u Waterloo byla konzervatoř na čas uzavřena a Gossec ve svých 81 letech musel odejít do důchodu. Zemřel na pařížském předměstí Passy (dnes 16. pařížský obvod). Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise, v blízkosti hrobů Méhula a Grétryho.

Je jedním z prvních zvěstovatelů přicházejícího období romantismu, zejména pokud se týká technických prostředků. Své Te Deum komponoval pro 1200 zpěváků a 300 dechových nástrojů. Některá jeho oratoria vyžadují několik na sobě nezávislých sborů.