Foukačka

Foukačka je jednoduchá zbraň. Jedná se o tenkou a dlouhou trubici, která slouží k vystřelování lehkých šipek nebo šípů. Střelec fouká na jednom konci do duté trubice a druhým koncem vyletí šipka.

Foukačka
Typ	primitivní pneumatická zbraň
Místo původu	celosvětový
Historie výroby
Výrobce	obecná dovednost
Základní údaje
Hmotnost	různá
Délka	různá
Typ náboje	šipka různého průměru
Princip střelby	vdechnutý vzduch
Hledí	nemá

Pro zvýšení efektivnosti jsou šipky často napuštěny jedem. Nejznámější šípový jed v Jižní Americe je kurare, často se používá také batrachotoxin, získaný z žab pralesniček. V jihovýchodní Asii se používá rostlinný jed upas.

Foukačku používali pravěcí lovci velmi často, dnes ji můžeme vidět zejména mezi jihoamerickými indiány deštných pralesů, v jihovýchodní Asii a na Borneu. Znají ji také indiáni z jihovýchodu Severní Ameriky, zvláště Čerokíové a Čoktové. Ve středověku byla rozšířena i v Evropě, kde byla používána ke střílení drobných ptáků, později spíše jako dětská hračka (o čemž svědčí i Komenského Orbis pictus). Ve staré češtině byla nazvána polzor nebo plozor, což je zkomolenina z německého Blasrohr.

Její výhoda spočívá v nehlučnosti, značné přesnosti a relativně jednoduché výrobě, nevýhodou je krátký dostřel a poměrně malá průraznost, nehledě k tomu, že otrávené šipky mohou ohrozit i svého majitele. Nejlépe se hodí k lovu živočichů s poměrně tenkou kůží (ptáci, opice, šelmy), nehodí se k lovu kopytníků. Foukačka byla téměř výlučně loveckou zbraní, pouze na Borneu a v Jižní Americe byla ojediněle používána i k válečným účelům.

Přírodovědci používají moderní foukačky při odchytu zvěře ve volné přírodě. Touto střelnou zbraní mohou uspávat a odchytávat zvěř zcela bezhlučně.

Na podobném pneumatickém principu pracují modernější zbraně vzduchovka a plynová pistole.