Fokker D.XXIII

Fokker D.XXIII byl navržen jako jednomístný dvoumotorový dolnoplošný stíhací letoun nekonvenční koncepce. Kvůli předejití problémů s asymetrií letu způsobovaných točivým momentem vrtulí měl jeden motor instalovaný v přídi jako tažný a druhý v zádi jako tlačný.[1] Ocasní plochy byly neseny na dvou ramenech uchycených na křídle samonosné konstrukce.[1] Krytý pilotní kokpit se nacházel v trupové gondole mezi tlačným a tažným motorem a stroj měl plně zatažitelný příďový podvozek.

Prototyp poháněný dvojicí československých vzduchem chlazených invertních vidlicových dvanáctiválců Walter Sagitta I-SR poprvé vzlétl 30. května 1939.[1] Zkušební lety odhalily problémy s chlazením záďového motoru a jejich celkově nedostatečné výkony, a bylo navrženo aby sériové stroje používaly kapalinou chlazené motory Daimler-Benz nebo Rolls-Royce.[1] Vyskytly se také obavy o osud pilota pokud by byl nucen opustit stroj na padáku vzhledem k ohrožení listy zadní vrtule, což vedlo k zahájení studií konstrukce vystřelovacího sedadla.[1] Jako prozatímní řešení byly na obě strany trupu před kokpitem přidána madla, které měl Fokkerův zkušební pilot Gerben Sonderman použít v případě nutnosti nouzového opuštění stroje k usnadnění výstupu.[1]

Stroj uskutečnil celkem 11 letů v celkové době trvání kratší než 4 hodiny. Před několika posledními z nich došlo k podstatným úpravám paneláže zadní části trupu, ve snaze o vyřešení chronických problémů zadního motoru s přehříváním. Během přistání po jedenáctém letu v dubnu 1940 došlo k poškození podvozku a v květnu po německé invazi byl další vývoj ukončen.

Údaje podle[1][2]

Třípohledový nákres D.XXIII

• Osádka: 1
• Délka: 10,2 m
• Rozpětí křídla: 11,5 m
• Plocha křídla: 18,5 m²
• Výška: 3,8 m
• Prázdná hmotnost: 2 180 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 2 950 kg
• Pohonná jednotka: 2 × vzduchem chlazený invertní vidlicový dvanáctiválec Walter Sagitta I-SR
• Výkon pohonné jednotky: 530 hp (400 kW)