Felicjan Sławoj Składkowski

Felicjan Sławoj Składkowski (9. června 1885 Gąbin – 31. srpna 1962 Londýn) byl polský generál, lékař a politik (poslední premiér druhé republiky).

Felicjan Sławoj Składkowski
Stranická příslušnost
Členství	Polská socialistická strana
Narození	9. června 1885 Gąbin
Úmrtí	31. srpna 1962 (ve věku 77 let) Londýn
Místo pohřbení	Brompton Cemetery Powazkowský hřbitov
Alma mater	Jagellonská univerzita
Profese	důstojník a politik
Náboženství	kalvinismus
Ocenění	velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy památeční medaile za válku 1918-1921 velkodůstojník Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie komandér Řádu bílého orla … více na Wikidatech
Commons	Felicjan Sławoj Składkowski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako student medicíny na Varšavské univerzitě se zapojil do polského národního hnutí a musel uprchnout do Krakova, kde dostudoval roku 1911 na Jagellonské univerzitě. Byl členem Polské socialistické strany a po vypuknutí první světové války vstoupil jako lékař do Polských legií. Bojoval také v polsko-sovětské válce a zúčastnil se dobytí Minsku. V roce 1921 byl jmenován hlavním zdravotním inspektorem polské armády.

V květnovém převratu podpořil Józefa Piłsudského a stal se vládním komisařem Varšavy. V letech 1926–1929 a 1930–1931 byl polským ministrem vnitra. Roku 1931 získal hodnost divizního generála. 15. května 1936 ho prezident Ignacy Mościcki jmenoval předsedou vlády (zastával také funkci ministra vnitra). Usiloval o zkvalitnění státní správy a modernizaci venkova (prosazoval výstavbu veřejných latrín nazývaných podle něj „sławojki“), byl známý svojí pracovitostí i snahou usmiřovat různé frakce ve vládě. V září 1939 ho ve funkci zastihlo vypuknutí druhé světové války. 7. září Składkowski opustil hlavní město, 17. září přešel hranici do Rumunska a 30. září oznámil rezignaci na post premiéra. V rumunské internaci pobýval do roku 1941, kdy odešel do Palestiny a působil jako delegát Červeného kříže. Vstoupil do exilové organizace Liga nezávislosti Polska, psal paměti. Od roku 1947 žil v Londýně, kde roku 1962 zemřel.

V roce 1925 přijal kalvinismus, aby se mohl rozvést s první manželkou. Byl prvním nekatolíkem v čele polské vlády a členem zednářské lóže.