Farnobius

Farnobius (4. století? – podzim 377) byl germánský vůdce jednoho z kmenů Greutungů a pravděpodobně optimát,[1] který vedl před Huny prchající Greutungy z Dácie na jih ve snaze najít útočiště na území Římské říše.

Mapa Thrákie a Moesie, území kam Gótové prchali před Huny
Farnobius
Narození4. století
Úmrtí377
Příčina úmrtízabitý v boji
NárodnostGótové
Povoláníválečník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

V roce 375 na území Dácie dorazili kočovní Hunové, které se nepodařilo zastavit.[2][3] Greutungové mladého krále Videricha pod vedením Farnobia začali ustupovat na jih k Dunaji a následně do Moesie na území Římské říše. Stejně tak učinili i Vizigóti vedení Alavivem a Fritigernem. Vizigótům bylo jejich žádosti o vstup na území Římské říše vyhověno. Východořímským císařem Valensem byli usídleni v Thrákii jako foederati. Vizigótů bylo kolem dvě stě tisíc,[4] a protože potravin bylo málo, tak mezi nimi vypukl hladomor. Následně kvůli hladomoru nebylo vyhověno žádosti o vstup na území Římské říše koalici Greutungů vedené Farnobiem a regenty Alatheem a Saphraxem, proto vyčkávali na severním břehu Dunaje.[5] Když římská ostraha hranic polevila ve své ostražitosti, Greutungové toho využívali a postupně se přeplavili přes Dunaj do Moezie. Při překonávání řeky mnoho Greutungů utonulo. V roce 376 vypukla mezi Góty válka. Farnobius se od koalice Greutungů odtrhl a pokračoval v boji nezávisle na zbytku koalice.

Farnobiův kmen se připojil ke skupině kmene Taifálů a s nimi pokračovali v ničení Dolní Moesie. V roce 377 Farnobius zaútočil a dobyl římské castrum v Beroea, která byla pod ochranou magister milita Frigerida.[6] Frigeridus byl nucen ustoupit a následně odejít do Ilýrika, kde se mu podařilo získat posily k tomu, aby se vrátil zpět do Thrákie. Když jeho vojska postupovala přes hory zpět do Thrákie, tak překvapili kmen Farnobia, který se pokoušel překročit stejné hory. V bitvě, která následovala, byl Farnobius zabit a jeho kmen padl do zajetí.[7]

Po Farnobiově porážce a smrti byl jeho kmen deportován do Římské říše, aby doplnil populaci Apeninského poloostrova.[8]

Reference
  1. NORT, Richard M. Van. The Battle of Adrianople and the Military Doctrine of Vegetius. New York: City University of New York, 2007. 1036 s. S. 197. (anglicky)
  2. HERWIG, Wolfram. History of the Goths. New York: University of California Press, 1990. 613 s. ISBN 9780520069831. S. 46. (anglicky)
  3. HEATHER, P. J. The Visigoths from the Migration Period to the Seventh Century: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd, 2003. 563 s. ISBN 9781843830337. (anglicky)
  4. Antický svět císaře Valense
  5. HALSALL, Guy. Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. 614 s. ISBN 978-0521434911. (anglicky)
  6. LENSKI, Noel. Failure of Empire: Valens and the Roman State in the Fourth Century A.D.. [s.l.]: University of California Press 470 s. ISBN 978-0520233324. (anglicky)
  7. MARTINDALE, J. R. The Prosopography of the Later Roman Empire: Volume 2, AD 395-527. [s.l.]: Cambridge University Press, 1980. 1342 s. ISBN 9780521201599.
  8. POHL, Walter. Kingdoms of the Empire: The Integration of Barbarians in Late Antiquity. [s.l.]: Brill, 1997. 230 s. ISBN 9789004108455. (anglicky)

Literatura
  • MARCELLINUS, Ammianus. Rerum Gestarum Libri Qui Supersunt. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2008. 620 s. ISBN 9781436766470. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.