Faraon z Exodu

Mezi možné kandidáty z řad egyptských panovníků na faraona z příběhu o Exodu patří:

• Amenemhet IV. (1815 př. n. l. – 1806 př. n. l.)
• Tutimaios (cca 1690 př. n. l.) - také známý jako Dedumose
• jeden z Hyksóských králů (15. dynastie, cca 1648 př. n. l. – 1540 př. n. l.)
• Ahmose I. (1550 př. n. l. – 1525 př. n. l.)
• Thutmose III. (1479 př. n. l. – 1425 př. n. l.)
• Amenhotep II. (1427 př. n. l. – 1401 př. n. l.)
• Amenhotep IV., také známý jako Achnaton (1352 př. n. l. – 1336 př. n. l.)
• Haremheb (cca 1319 př. n. l. – 1292 př. n. l.)
• Ramesse I. (cca 1292 př. n. l. – 1290 př. n. l.)
• Ramesse II. (1279 př. n. l. – 1213 př. n. l.)
• Merenptah (1213 př. n. l. – 1203 př. n. l.)
• Amenmesse (1203 př. n. l. – 1199 př. n. l.)
• Sethnacht (1190 př. n. l. – 1186 př. n. l.)

Většina starověkých autorů se klonila k názoru, že to byl Ahmose I., který z delty vyhnal Hyksósy.[1]

Sigmund Freud se domníval, že to byl Achnaton, který zavedl monoteismus.

Postavou nejčastěji populárně spojovanou (převážně díky filmu Desatero přikázání) s biblickým exodem je Ramesse Veliký, ačkoliv neexistují žádné dochované dokumenty nebo archeologické nálezy, které by potvrzovaly, že se potýkal s Morovými ranami či něčím podobným, nebo že by pronásledoval hebrejské otroky unikající z Egypta.

Několik vědců v 60. a 70. letech 20. století, jako například George Mendenhall,[2] spojovalo příchod Izraelitů do Kanaánu s národem Hapiru, který je zmíněn v el-amarnských tabulkách, které se datují do vlády Amenhotepa III. a Achnatona, a v dohodách Chetitů s Ramessem II.

Většina vědců však dnes pokládá národ Hapiru či Apiru za zloděje, kteří napadali obchodní a královské karavany, putující podél kanaánského pobřeží. Stéla Ramesse II. v Bet Še'anu z konce 13. století př. n. l. zmiňuje dva porobené národy, které „mu přišly projevit úctu“ do jeho města, avšak nezmiňuje ani stavbu města, ani Izraelity nebo Hapiru.[3]

V Tóře se píše, že Izraelité dřeli v otroctví a „museli stavět faraonovi města pro sklady, Pitom a Raamses“.[4] Druhý název odkazuje k městu Pi-Ramesse Aa-nachtu (Dům Ramesse, Velkého ve vítězství), starověkému městu Pi-Ramesse (dnes pod názvem Qantir), které bylo letním sídlem faraona Sethiho I.[5] Ramesse II. toto město podstatně rozšířil, a to ze dvou důvodů: jednak aby zvelebil své severní hlavní město, jednak aby posílil svou důležitou předsunutou základnu pro válečná tažení do Levanty. Podle Kennetha Kitchena bylo město Pi-Ramesses přibližně od roku 1130 př. n. l. opuštěné a jak bylo často zvykem, pozdější vládci použili mnoho kamene z města pro stavbu chrámů ve svém novém hlavním městě Tanisu.[6] Z toho důvodu, pokud je identifikace města správná, tato skutečnost posiluje předpoklady, pro identifikování Ramesse I. nebo Ramesse II. jako faraona, který vládl Egyptu v čase Mojžíšova života.

Jeho syn a následovník Merenptah se ve své Merenptahově stéle zmiňuje, že za jeho vlády již v Kanaánu Izraelité žili. Merenptahova zmínka o jejich zničení podle Michaela G. Hasela pravděpodobně odkazuje k egyptské vojenské strategii, totiž celkovému rozdrcení etnické skupiny namísto zničení jejího potomstva.[7] Merenptahův zápis používá paralelní strukturu, která je v rozporu s městskými státy Izraelitů v oblasti Kanaánu.[8] V souvislosti s tím je třeba zmínit, že Kniha Jozue a Kniha Soudců popisují Izraelity jako kmeny jednající nezávisle nebo v malých koalicích proti svým nepřátelům, s podivem nad rychlostí, kterou jsou schopni sjednotit natolik, že je starověké a mocné národy jako Egypt považují za zaznamenáníhodné.

Kanadský dokumentární pořad z roku 2006, Exodus Decoded („Exodus rozluštěn“), tvrdí, že faraon z Exodu je Ahmose I. a souvisí s událostí na ostrově Santorini. Ovšem titul faraon se vztahuje na faraony od Thutmose III. (a „faraon“ znamená původně „palác“ než „král“).[9]