Falera

Obec v roce 1923

Obec se nachází na terase na levém svahu údolí Předního Rýna. Z celkové rozlohy obce 2235 ha připadá 1432 ha na zemědělskou půdu (převážně vysokohorské farmy), 435 ha na lesy a lesní pozemky, 309 ha na neproduktivní plochy (převážně hory) a 59 ha na zastavěnou plochu. Obci patří část ledovce Vorab a na jejím území leží z větší části oblíbená lyžařská hora Crap Sogn Gion. Sousedními obcemi jsou Ilanz/Glion, Laax, Sagogn a Schluein.

Falera v zimě, s kostelem sv. Remigia

Název obce a mnoho názvů polí pochází z předřímské doby a naznačuje, že Falera byla nepřetržitě osídlena již od střední doby bronzové.

Ve 40. letech 20. století objevil tehdejší kantonální lesník Walo Burkart na zalesněném kopci La Mutta za kostelem sv. Remigia pozůstatky opevněného sídliště z doby bronzové; nejstarší nálezy pocházejí z 18. století před naším letopočtem. Vykopávky ukázaly, že kopec byl osídlen asi 1400 let, přibližně do roku 400 př. n. l. Během této doby osada třikrát zcela vyhořela a byla znovu vybudována. V různých kulturních vrstvách byly nalezeny keramické střepy, brousky, bronzové půlměsíce a níže zmíněná bronzová jehlice.

Římané nezanechali ve Faleře žádné stopy. Nejzřetelnější důkazy o římském období však lze nalézt v rétorománštině, která vychází z latinských kořenů.

Několik statků a jméno místního kněze Lopuse von Falariae se poprvé písemně připomíná v roce 765 v závěti biskupa Tella z Churu.[1] Předchůdce kostela svatého Remigia se objevuje v roce 841 v karolinském císařském urbáři. Po celá staletí byla vesnice klášteru Disentis zavázána pouze obilím. Ve vrcholném středověku však klášter Disentis na čas postoupil svá práva klášteru Pfäfers a později také pánům z Wildenberg-Heiligenbergu. Se založením Šedé ligy (Grau Bünde) v roce 1424 se Falera stala součástí soudní obce Gruob/Ilanz.[1] V roce 1525, v době reformace, se obec vykoupila z kláštera Disentis, ale zůstala u staré (katolické) víry.[1] Stejně jako ostatní obce v tzv. Třech ligách (Drei Bünde) byla Falera samostatná a měla vlastní samosprávu. Kantonální ústavou z roku 1854 ztratily graubündenské obce částečně svou samostatnost a začaly podléhat kantonálním úřadům.

Zřícenina rodového hradu pánů z Wildenbergu, hrad Wildenberg, leží na okraji oblasti Schleuiser Tobel.[1]

Pohled na obec

V letech 1850–1930 počet obyvatel v důsledku vystěhovalectví (způsobeného odlehlostí a nedostatkem uplatnění) neustále klesal (1850–1930: -28,2 %). Po velkém růstu ve 30. letech (1930–1941: +24 %) následovala v letech 1950-1970 druhá vlna emigrace (1950–1970: -16 %). Od té doby počet obyvatel stále výrazně roste (1970–2014: +94 %). Důvodem je zejména atraktivní lokalita a časté stěhování obyvatel z měst zpět.

Navzdory rozvoji cestovního ruchu zůstala Falera zemědělskou vesnicí. Je zde stále patnáct farem a v posledních desetiletích bylo založeno devět velkých zemědělských podniků.

Do obce vede jediná silnice, odbočující v obci Laax z kantonální hlavní silnice č. 19 v trase Tamins – Disentis – Andermatt. Tato cesta v obci končí. Veřejnou dopravu zajišťují žluté autobusy Postauto.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Falera na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Falera na Wikimedia Commons
• (německy) – oficiální stránky