Fajáns

Jemná hmota k jejich výrobě se dobře vytáčí na hrnčířském kruhu a pak vypaluje při teplotě 1100 stupňů Celsia. Po ochlazení jsou výrobky glazovány a ještě jednou vypáleny při teplotě asi 900 °C. Malovaný dekor se nanáší buď před glazováním (barvy vysokého žáru), nebo až na hotové vypálené kusy. V tom případě jde o tzv. muflované barvy a výrobek se slabě vypaluje ještě potřetí.

Fajánsový džbán

V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l."Fajáns, často také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Ten obsahoval rozpustný sodík a po vysušení předmětu zanechal tenkou vrstvu křemene, který vytvořil glazurovaný povrch. Kolem roku 1600 př. n. l. se glazurování dále rozvíjelo až po zdobení nádob, sošek a dlaždic. Efekt lesklého glazurování se později používal i pro imitaci kovů."[1]

V Evropě (Bulharsko) nalézáme importovaný fajáns z hellénistického období Egypta - z období 100 let př. n. l.[2] V západní Asii se fajáns objevila v 5. století, prostřednictvím Maurů se dostala do Španělska a odtamtud do Itálie. V Itálii se od roku 1466 vyráběla ve městě Faenza (odtud název fajáns), dále v Urbinu a ve Florencii.

V 17. století až 18. století se výroba fajánse dostává z Itálie do Francie a Nizozemska. Holandská modrobílá fajáns, která se začala vyrábět v Delftu, měla velký úspěch ve světě. Francie vděčí za rozkvět fajánse králi Slunce, Ludvíku XIV. Ten poté, co ho finančně vyčerpala nákladná válečná tažení, nechal roztavit své zlaté a stříbrné nádobí a nahradil je nádobím z fajánse.

V Německu byly založeny fajánsové manufaktury v Hanau, Hamburku, Ansbachu a v Bayreuthu kolem roku 1660. Od začátku 19. století začíná výrobu fajánse vytlačovat porcelán a anglická kamenina.

První glazury se rozvíjely kolem roku 4000 př. n. l. v Egyptě nebo v Mezopotámii.

U nás ji vyráběli Habáni zhruba 140 let od konce 16. do 30. let 18. století. Poté splynula s lidovou keramikou moravskou a slovenskou. Vliv italské renesance je u habánské fajánse patrný v šálech, soudcích, džbánech se střídmou heraldickou nebo rostlinnou dekorací.

Nejstarší manufakturu na výrobu fajánse na území habsburské monarchie v Holíči založil roku 1743 František Štěpán Lotrinský, manžel české a uherské královny Marie Terezie.

Této keramice v období italské renesance se rovněž říká majolika podle jména ostrova Mallorca, přes který vedla obchodní cesta španělské fajánse do Itálie. V současné době se termín majolika používá i jako obecný název pro všechny keramické výrobky s cíničitou glazurou včetně delftské fajánse, francouzské fajánse atd.

• Faenza
• Habánská fajáns
• Hrnčířství
• Majolika
• Holíčská keramika

• Obrázky, zvuky či videa k tématu fajáns na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo fajáns ve Wikislovníku
• Stálá expozice v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze
• Německé džbánky na pivo (německy)
• Import z Egypta (obrázek)